Na kabelky v nějakém větším množství jsem si nikdy nepotrpěla. Vždycky mám jednu velkou, aby se mi do ní vešly všechny ty věci, co s sebou pořád tahám, a když se jí nenávratně utrhnou uši, pořídím si jinou. Což teď už není tak úplně pravda, protože jsem dostala takovou fajnovou záležitost z hadí kůže ze 40. let a opatruji si ji (což neznamená, že už nebyla 2x na spravení uší). Kromě toho se mi také podařilo udělat si takovou menší sbírku vintage kabelek a psaníček. Ani nevím, jak se mi to stalo :-) No a tak byla návštěva kabelkového muzea v podstatě nezbytná.
Projeli jsme lodí po kanálech půlku Fríska a jako bonbónek jsme si na závěr pobytu v Nizozemsku naplánovali ještě celodenní návštěvu Amsterdamu. Tak jsem si udělala obsáhlý seznam památek a vintage shopů, kam se určitě musím podívat. Plán jsem měla fakt hezkej, dokonalý důvody pro svého přítele ohledně vintage shopů bezchybně připravený a od rána svítilo sluníčko, tak to bude super den. Super den mi vydržel přesně 20 minut od vjezdu do Amsterdamu, protože přesně po této době se nám začalo kouřit zpod kapoty auta takovým způsobem, že jsme se stali okamžitými kandidáty na všechny možné ekologické pokuty. A zatímco mladší část posádky šla shánět obchod s vodou na dolití té vyvařené, já jsem šla očumovat po ulici, ve které jsme uvízli. A po pár desítkách metrů jsem narazila na poutavou budovu s ještě poutavějším nápisem - prý
Museum of bags and purses. Tak tam bych asi potřebovala jít, žejo?
Sice jsem se nad výší vstupného docela kroutila, ale vypadalo to, že s vyřízením našeho automobilistického problému se to potáhne, tak
jsem nahlásila, že jsem za hodinu zpátky a utíkala jsem.
Udělala jsem moc dobře, že jsem šla, a ne už tak dobře, že jsem si vyhradila jen hodinu. A patří mi to, když jsem si to nenašla dopředu. Tohle muzeum je totiž největší v Evropě a dokázala bych tu strávit celý den. Několik dní :-) Expozice je připravená pěkně na časové ose a zrovna mých milovaných kabelek ze 17. - 19. století je tady vystaveno dost.
Psaníčka mají dokonce vlastní vitrínu. Takovou docela velkou. Líbí se mi, jak v podstatě zůstal zachován význam v názvu - i když v angličtině je stále ještě úplné, tedy "letter case". Od 17. století se do psaníčka skutečně dávaly dopisy, bankovní účty a jiné dokumenty, protože běžná kabelka sloužila na mince. Žena ho dostala často jako zásnubní nebo svatební dar, nebo si ho také mohla pořídit jako suvenýr.
Viděla jsem také několik pánských modelů, z nichž nejvíc mne uchvátil tento rakouský ze začátku 20. století - prostě mám ráda vymyšlenou praktičnost.
 |
| Wilhelm Meltzer, Austria, 1900-1925 |
Kabelky jsou vystavené různě - pohromadě ve vitrínách podle způsobu užití či použitých materiálů, ale některé mají své vlastní prostory, jako když
se vystavují šperky.
Ve druhém patře jsou pak kabelky zhruba od 20. let 20. století do současnosti. Tahle květinová kráska mě zastavila na docela dlouhou dobu z mé
přidělené hodiny.
Nejdéle mi ovšem vydrželo postávání u zvířecí kolekce, kde mě překvapilo i pobavilo, z jakých zvířat a jakým způsobem jde taková kabelka udělat.
 |
| Pásovec |
 |
| Leopard |
 |
| Varan |
 |
| Ropucha |
V největší spodní místnosti jsem pak na vlastní oči viděla ty slavné "lucite bags" z 50. let. Neumím si představit, jak bych do průhledné kabelky nenápadně nacpala ty spousty papírků a jiných krámů, co po kabelce běžně nosím, ale chtěla bych ji, to zase jo.
Ale i jiný pěkný kabelky tady byly.
 |
| Chanel, 2001 |
A úplně na závěr (když už jsem měla odejít) jsem objevila v přízemí výstavu na téma Black & White. Takže jsem nakonec stejně přišla pozdě. Ale užila jsem si to.
Zbytek fotografií zde:
www.pinterest.com/nekdotoradvinta/museum-of-bags-and-purses-amsterdam/
