pátek 10. dubna 2015

ZEMŘÍT PRO KRÁSU - olověná rtěnka a radiová koupel

Make-up se používá po tisíce let a až do nedávné doby nebyly přísady, používané v kosmetice, kontrolovány. Ještě poměrně nedávno vás mohl make-up nebo rtěnka celkem v pohodě zabít. Je paradoxem doby, že v průkopnických dobách by ženy udělaly cokoliv, aby vypadaly lépe a dnes, kdy z této strany nebezpečí nehrozí, se preferuje přírodní vzhled bez líčidel (a že si to tedy může doopravdy dovolit málokterá).
Byly doby, kdy bylo možné všechno :-)
Tak dívčí figura
Na začátku 19. století existoval velmi extrémní způsob k dosažení módní štíhlé postavy - tasemnice. Někdo vydedukoval, že tasemnice po požití poroste v těle lidského hostitele a bude vstřebávat živiny, které člověk jí a nejrůznější "doktoři" uvádí na trh tasemnicové pilulky jako pomocný prostředek při dietě. Ve své knize Seabiscuit: Americká legenda, Laura Hillenbrand píše, že žokejové se uchylovali k této metodě, aby zhubli před závodem. "Libry mizely jako mávnutím kouzelného proutku. Když byl žokej příliš podvyživený, mohl si nechat v nemocnici tasemnice odstranit, a pak se vrátit na trať a spolknout novou pilulku."
 
Děsivé a nebezpečnější než liposukce. S tasemnicemi sice můžete zhubnout, ale jejich "pobyt" okrádá
tělo o vitamín B12 a může způsobit poškození mozku, slepotu a smrt. Tohle bych tedy nezkoušela.

Smrtelné sušenky
Jedli byste něco, co se jmenuje Dr. Campbell´s Harmless Arsenic Compexion Wafers, tedy "Neškodné arzénové pleťové oplatky Dr. Campbella"? No, spousta lidí to na přelomu 19. a 20. století dělala běžně. Byl to víceúčelový produkt, nabízený jako zesvětlovač pokožky odstraňovač pih a jiných vad. Zesvětlení pleti fungovalo na principu zabití červených krvinek a kromě toho tyhle "neškodné" oplatky způsobovaly svým uživatelům oslepnutí a smrt.

 
Polibek smrti
Rtěnka je známa od dávných egyptských časů, a běžně obsahovala nebezpečné množství olova, arsenu a rtuti. Jak je známo, i průměrné množství těžkých kovů, které se mohou v lidském těle nashromáždit v průběhu času, postupně způsobuje slepotu, nevolnost, ochrnutí, svalové atrofii, a dokonce i smrt.

Neposkvrněný tón pleti
Móda natírat se od linie vlasů až po výstřih směsicí tvořenou převážně olovnatou bělobou zabila tisíce, možná i miliony lidí. Její obliba trvala od římských dob až do konce 18. století a praktikovala se na území císařských paláců v Pekingu až po studené královské dvory severní Evropy. V Japonsku údajně přivodila předčasnou smrt a choroby elegantním manželkám třídy samurajů a i jejich dětem, které sály olovo z matčiných obarvených prsů. V Evropě se v 16. - 18. století pro dosažení požadované módní bledé pleti používala tzv. benátská běloba, jejíž hlavní složkou bylo také olovo.

Benátská běloba - roztlučená na prášek se míchala s vodou
 
Když začalo olovo způsobovat jizvy, obvykle se dolíčky vyplňovaly směsí obsahující rtuť, což je další zabiják. Ještě ve 20. století šly na dračku bělící přípravky s názvy jako "Lairdův květ mládí", "Berryho mazání na pihy" či "Mléko z růží", přestože obsahovaly rtuť, olovo, kyselinu karbolovou, chlorid rtuťnatý a několik dalších žíravin.
Porcelánová pleť zní dobře, ale olovo a rtuť na kůži způsobují neplodnost, šílenství a nakonec smrt.

Maria Gunning byla snad nejkrásnější žena v Británii georgiánské éry, herečka, která se roku 1752 provdala za 6. hraběte z Coventry a stala se tak členkou šlechty a vyšší třídy. Její neuvěřitelná krása z ní, spolu s talentem, vtipem a inteligencí, udělala v Británii superstar poloviny 18. století.
hraběnka z Coventry
Bohužel, její snaha o ještě větší krásu vedla nakonec k jejímu předčasnému zániku. Jako každý příslušník vyšší třídy jdoucí s módou, používá Maria hodně make-upu, a to právě výše uvedený krém z benátské běloby a zdravíčko se suříkem. Na tváři se jí udělal otok a nakonec otevřené rány. To vyvolalo smrtící kruh, protože jak se rány zhoršovaly, používala hraběnka tím více běloby na zakrytí. Po 8 letech chronické otravy olovem (ty nechutné podrobosti si nechám pro sebe), Maria Coventry zemřela na otravu krve v roce 1760, ve věku 27 let. Tisk o ní psal jako o "oběti kosmetiky" a nejslavnější obětí zůstala dodnes.

"Zdravá" zářePředstavivost veřejnosti zesílila, když byly objeveny kolem roku 1895 rentgenové paprsky a radioaktivita. A následoval objev z roku 1903, že mnoho horkých minerálních pramenů, obsahuje radioaktivní vodu. Nemocní lidé na počátku 20. století často navštěvovali tyto "léčivé prameny", protože běžný lékařský názor byl, že radium (vysoce radioaktivní a světélkující chemický prvek) by mohlo léčit rakovinu, artritidu, dnu, a dát pacientovi zdravou záři. Následně přišel produkt Radiová koupel, který byl, ano, správně, určen k léčbě pomocí radia. Poté, co jste ji hodili do vany, měli jste se objevit svěží a osvěženi zářením ... a možná nemocní. Jednou bylo radium ve vaně, tak už tam zůstalo. Relaxační koupel, ne?
Radium se nepoužívalo jenom do koupele, ale i jako vkusný doplněk do interiéru
 
Zelená smrti sluší
Některá barviva si žádají smrt rostlin či živočichů. Jiná zabíjejí lidi. Kupříkladu chromová žluť má v případě tradiční výroby za následek zvracení, rakovinu a smrt. Síran měďnatý, používaný už do starověku coby mořidlo k ustálení mnoha různých pigmentů na tkanině, může rozežírat pokožku i oči a poškozovat játra.
C. W. Scheele
 
Jedním z nejnechvalněji proslulých barviv ze všech byla Scheeleho zeleň, kterou koncem 18. století vyvinul chemik Carl Wilhelm Scheele, a která se používala v módě a bytové architektuře k dosažení brilantního, leč často také fatálního účinku. Problém spočíval v arzenu, klíčové součásti a smrtícím jedu. Pozdější varianta nazývaná "pařížská zeleň" byla opravdu natolik jedovatá, že se prodávala nejen jako barvivo, ale i coby jed na krysy. Má se za to, že Napoleona nakonec nezabili jeho nepřátelé, nýbrž zelená tapeta v jeho pokoji, z níž údajně vycházely arzenové výpary.

 
I na zelené laskominy se často ohlíží s nedůvěrou - jde o vzpomínku lidové paměti na dobu, kdy se pařížská zeleň používala jako potravinářské barvivo. Když vyšla v polovině 19. století pravda o toxicitě této barvy konečně najevo, byl to obrovský šok. Řečeno slovy listu London Timeas: "jakému spotřebnímu zboží lze v dnešní bezoheldné civilizaci věřit, když už jsou jedovaté i ponožky?"

 
Než byla ve 30. letech 20. st. stažena z trhu vysoce toxická řasenka Lash Lure, zavinila 16 případů slepoty a jednu smrt

Konečně na léky taky pozor

pátek 3. dubna 2015

SWEET LIFE bez happyendu aneb Jak Clark Gable do armády přišel

 

Clark Gable se narodil se 1. 2. 1901 v Cadizu, Ohio. Nejdřív pracoval v továrně na pneumatiky, posléze se rozhodl stát hercem. Přišel do Hollywoodu a dlouho se nemohl uchytit a začal hrát divadlo a všimli si ho z MGM
a dostal Oscar za film Stalo se jedné noci a pak dostal roli ve filmu Jih proti Severu a dvakrát se oženil a a a.... žertuju, protože životopis tohohle fešáka tady psát nechci, od toho máme tetičku Wikipedii. Jde jen o jeden konkrétní životní úsek a jednu osudovou ženu.






Carole Lombard se narodila jako Jane Alice Peters 6. října 1908 ve Fort Wayne, Indiana. S filmovým herectvím začínala ještě hluboko v éře němého filmu v dětském věku v roce 1921. Od svých 15 let vystupovala v divadle. Svoji první "dospělou" roli ale získala až v roce 1925. Od té doby hrála v mnoha dalších filmech pravidelně. No a právě při jednom takovémto natáčení, konkrétně při natáčení filmu No Man Of  Her Own v roce 1932, se mladá dáma seznámila s fešákem. Dál se ale nedělo nic celé 4 roky, než se ti dva potkali v roce 1936 na večírku v Mayfair a jiskra tentokrát přeskočila. Tajné randění se brzy - jak už to tak bývá - provalilo a Clark s Carole spolu začali chodit oficiálně.




A pak se jednoho dne, tedy přesně 29. března 1939, uprostřed natáčení Gone With the Wind (tedy jeho natáčení, samozřejmě) sebrali spolu s Otto Winklerem, Gableovým tiskovým agentem a blízkým přítelem, odjeli do Kingmanu v Arizoně a tam se tajně nechali oddat. Čímž ostatním hvězdičkám i fanynkám tak akorát zbyly oči pro pláč :-)

 
Ale já si to vlastně nemyslím, protože podle fotografií byli moc hezký a velmi šťastný pár.



Oba za své hvězdné honoráře koupili farmu, na které chovali zvířata a snažili se o společné potomky. Carole, která měla po dvou samovolných potratech zdravotní problémy, se však otěhotnět stále nedařilo. Adopci však odmítli a stále se snažili o vlastní děti. Manželské štěstí dvojice, kterou všichni považovali za zcela ideální, vydrželo nakonec pouhé tři roky. Přerušila ho tragická smrt.
V pátek 16. ledna 1942 se Carole vracela z Indiany domů do Kalifornie poté, co na různých místech země získávala peníze na válečnou výrobu prodejem War Bonds. Měla jet původně vlakem, ale chtěla být doma rychleji, a tak zvolila letadlo. Nedaleko Las Vegas, kde se doplňovalo palivo, narazilo letadlo do skalního masivu. Nikdo z dvaadvaceti cestujících na palubě nepřežil. Letadlo bylo vlivem výbuchu téměř roztaveno. Carole bylo 33 let, a spolu s ní zahynula v letadle i její matka a také Otto Winkler.
Absolutně psychicky i fyzicky zničený Gable vstoupil do armády, což bylo možná to nejlepší, co mohl udělat pro to, aby z takové ztráty nezešílel. Přestože byl v té době starší, než byl běžný odvodový věk, byl dne 12. srpna 1942 v Los Angeles odveden do US Air Force v hodnosti vojína.




Absolvoval školu pro důstojníky na Floridě a 28. října 1942 opouštěl školu jako podporučík. Po dokončení střelecké školy byl přiřazen k 351st Bomb Group v Polebrooku a v bojích v Evropě to dotáhl až do hodnosti majora. Gable se vrátil do USA v říjnu 1943 a byl uvolněn na vlastní žádost z aktivní služby 12. června 1944, protože měl vysoký věk pro boj. 26. září 1947 byl vyřazen i z rezerv AAF, protože mu filmování nedovolovalo plnit své povinnosti. Stejně už měl v té době z pohledu boje za svobodu splněno. I když je to velká škoda, protože uniforma Clarkovi opravdu moc slušela.

 
Clark Gable se dožil 59 let a do své smrti se oženil ještě dvakrát, ale zasvěcené zdroje z hercova okolí , a koneckonců i z tisku, tvrdily, že po smrti Carole už nikdy nebyl jako předtím.

To je příběh, co? Je to smutný, je to dojemný a je tam i to dobrodružství! Big Hollywood story!