pátek 29. května 2015

MARILYN - nejlepší fotky, které nejsou Marilyn

Čtěte a plačte - minimálně 3 z níže uvedených fotografií mám ve své sbírce fotek Marilyn Monroe. Tedy měla jsem.



Banbury Cross je burleskní tanečnice z Londýna. Působí na davy klasickým "fan dance" a striptýzem se šampaňským a je známá jako "Neprůstřelná blondýna". Je mezinárodně uznávanou kráskou, ale Marilyn to není.

Betty Bjurström byla švédská modelka a herečka. Tato fotografie Christera Stromholma z roku 1947 bývá občas zaměňována za foto Marilyn, Betty však postrádala charakteristickou véčkovou linii vlasů nad čelem a Marilyn nikdy nebyla v Paříži.

Dřív, než se stala herečkou, pracovala Charlize Theron jako modelka v Evropě. Fotografickou sérii s tématem Marilyn nafotila osmnáctiletá Charlize v roce 1993 pro časopis Figaro. Dávno předtím, než se proměnila ve zrůdnou vražedkyni (ve filmu, samozřejmě), proměnila se v Marilyn, a to tak dobře, že si to lidé stále pletou.
Ačkoli byla propagována jako "britská Marilyn Monroe", ve skutečnosti úspěšná filmová kariéra Diany Dors odstartovala dříve než ta Marilyn. Tato vánoční fotografie bývá často zaměňována, občas má ale graficky upravený obličej za skutečnou Marilyn.

Tato fotografie bývá často uváděna jako portrét Marilyn Monroe, ve skutečnosti je to Elsa Sorensen. Elsa byla Miss Dánska a v roce 1956 byla na prostřední dvoustraně časopisu Playboy.

Také zde je často uváděn popisek vintage foto Marilyn Monroe. Ve skutečnosti je to Eva Herzigová na reklamní fotografii Ellen von Unwerth z roku 1992 pro firmu Guess.

Eva Six
byla původem maďarská herečka, která hrála ve třech béčkových filmech na začátku 60. let a byla představována jako typ Zsa Zsa Gabor. Fotografie vlevo je velmi často uváděna jako fotografie Marilyn, ale Evino foto vpravo (se stejným ručníkem), jasně ukazuje, že to Marilyn není.
 
Tyto fotografie kolují po celém internetu, a údajně ukazují intimní a ilegální momenty mezi Marilyn Monroe a John F. Kennedym. Nicméně, to byste se spletli... tyto byly pořízeny fotografkou Allison Jackson s použitím dvojníků. Allison je známá svou sérii fotografií dvojníků celebrit, zejména britské královské rodiny. A přiznávám, že o téhle fotografii jsem si zrovna myslela, jaký nemám poklad - JFK a MM tajně :-)


Vzhledem k tomu, že herečka Jayne Mansfield Marilyn obdivovala a stylizovala se tak, byla by pravděpodobně polichocena, že tato fotografie z filmového festivalu v Cannes v roce 1964 s jednou ze svých milovaných čivav byla nedávno mylně označena jako fotografie Marilyn.


Kathleen Hughes natočila čtrnáct filmů, ale lépe známá je pro její televizní vystoupení na takových přehlídkách, jako Alfred Hitchcock Presents, The Adventures of Ozzie and Harriet a I Dream of Jeannie. Shodou okolností byla vdaná za Stanleyho Rubina, producenta Marilynina filmu River of No Return, a navštěvuje pamětní služby pro Marilyn, konané každý rok v Los Angeles.


Legendární maskér Kevyn Aucoin udělal roku 1997 z Lisy Marie Presley Marilyn pro svou  knihy Making Faces. Byl takovým mistrem v umění make-upu, že fotky jsou stále mylně považovány za skutečnou Marilyn.


Marian Stafford byl herečka a modelka, která se objevila v roce 1956 v březnovém vydání časopisu Playboy. Byla modelkou pro několik populárních pánských časopisů své éry a byla pravidelným hostem v show The $64,000 Pyramid.

Tohle jsou fotografie Marilyn ... ale ne Marilyn Monroe. Marilyn Waltz byla pin up modelkou, která byla Playboy playmate měsíce v únoru 1954, dubnu 1954 a dubnu 1955. Zatímco tyto fotky byly pořízeny v roce 1955, prostřední byl mylně identifikován jako portrét Marilyn Monroe z roku 1946 a prodán v aukci za docela dost peněz.

Pauline Bailey je velmi dobře známá britská imitátorka Marilyn. Objevila se v reklamách, hudebních videoklipech a více než 50 vystoupení v britské televizi. Zatímco obě fotky jsou zaměňovány za Marilyn, ten na levé straně má někdy naphotoshopovanou tvář Marilyn.

Rosalina Neri byla italská herečka, která byla označována jako "italská Marilyn Monroe". Hrála v devíti epizodách The Rosalina Neri Show a objevila se v několika italských filmech. Existuje několik fotografií Rosaliny, které jsou mylně považovány za Marilyn, a některé, které mají Marilyn tvář přidanou Photoshopem, ale tahle koluje nejvíce.

Tento obrázek, evokující řeckou bohyni, je často považován za Marilyn. Je to ale Sandy Fulton, vyfotografována slavnou Bunny Yeager, a objevil se v knize Bikini Girls Of The 1950s.

Často nabízený jako "vzácný" obrázek Marilyn je Scarlett Johansson, když byla roku 2007 vyfotografována Mario Testinem pro jeho knihu Let Me In.

Tato fotografie se vynořila poměrně nedávno, s lidmi prohlašujícími, že to bylo vyfoceno uvedení jejího make-upu. Ve skutečnosti to je herečka Shirley Kilpatrick, která hrála ve filmech jako The Astounding She-Monster (prý je to klasické sci-fi béčko a ona je tam skvělá).

Sunny Thompson je oceňovaná a kritikou uznávaná herečka a hvězda one woman show Marilyn: Forever Blonde. Na scéně  dokáže pozoruhodně dobře zprostředkovat slečnu Monroe, takže není divu, že její fotky z show jsou často mylně považovány za Marilyn.

Susan Griffiths je herečka, která zpodobnila roli Marilyn v mnoha uznávaných filmech, jako Pulp Fiction, Quantam Leap a Nip / Tuck. Tato fotografie je označována za Marilyn ve filmu Seven Year Itch (což tedy nechápu, protože má jiné nohy, ale hlavně jiné boty).

Suzie Kennedy je oceňovaná a světově proslulá jako umělkyně, vzdávající hold Marilyn. Objevila se v tisku, ve filmu, a dokonce podle vzoru Marilyn Monroe má vlastní oblečení. Tyto obrázky se objevily na tričkách, hrncích a hodinách. Foto vpravo, pořízené pro Used Magazine, bylo nejméně v jednom případě použito jako předloha pro tetování.

Sybil Saulnier byla francouzská herečka, která se snažila o velmi Marilynesque look na těchto fotografiích od Paual Schutzera. Objevila se v několika francouzských filmech v 60. letech. Pro pozlobení fanoušků Marilyn se tyto fotografie nedávno objevily s tváří Marilyn na Sybilině těle.

Foto na levé straně je často uváděno jako velmi mladá Marilyn ve vánočním reklamním natáčení, a občas se objeví i s photoshopovanou tváří Marilyn. Ve skutečnosti je to herečka Virginia Welles, manželka Orsona Wellse. Foto vpravo jasně ukazuje, že to rozhodně není mladá Marilyn.

Tak tohle tak trochu Marilyn je. Dixie Evans, byla americká burleskní tanečnice a striptérka, a nejznámější byla svou groteskní parodií na Marilyn Monroe. Koneckonců její profesionální přezdívka byla "The Marilyn Monroe of Burlesque".

A to úplně nejlepší nakonec - TOHLE JE MUŽ! Jimmy James je zpěvák, skladatel, umělec a bavič. V 80. a 90. letech vystupoval tak jako Marilyn, že do dnešních dní lidé stále nemůže říct, že to není opravdu ona. Foto na levé straně se často používá pro tetování té "pravé Marilyn", ale ve skutečnosti je to Jimmy v reklamě na brýle. Tak, a kdo má na rameni vytetovaného chlapa? ;-)

Úplně na závěr pak jedna legrácka - tohle JE Marilyn Monroe. Fotografie z posledního focení s Bertem Sternem z června 1962.



pátek 22. května 2015

MÓDNÍ PEKLO vintage aneb Ada hejtuje

Tenhle Adin článek už se ke mně dostal loni, ale teď to na mě vyskočilo znovu a už mi to nedá. Adu mám moc ráda a na Módní peklo si chodím odpočinout, ale tohle dekádové shrnutí toho, jak ošklivé bylo celé minulé století, je pitomé a leckdy historicky mimo mísu. Tak posuďte:


10 dekád nepoužitelného retra aneb inspirace z temných hlubin minulosti
Jasně, retro frčí. Najít na půdě něco po babičce, co ještě nesežrali moli, a předvést se v tom podobně naladěným kámošům je záruka úspěchu. Kdo nemá po babičce, ten to aspoň předstírá, obchodů s retro módou a doplňky je víc než dost. Ale upřímně - přijde vám některá dekáda minulého století vážně použitelná? Jako mezi normální lidi? Mně ne.

AUTOR: ADA Z MÓDNÍHO PEKLA

NULTÁ LÉTA
Na tyhle zlaté časy kraječek, klobouků a korzujících dam se slunečníky děsně rády vzpomínají různé balzamovačky dušiček, jež doma schraňují staré krámy a ve volných chvílích háčkují rukavičky, které nikdo nenosí. Ne, tohle se do dnešní doby přenést nedá. Retrofilové se o to naštěstí dosud ani nepokusili, takže to berte jen jako varování. Aby to náhodou někoho přece jen nenapadlo.

Nultá léta neboli Belle Epoque. Paul Poiret a Madeleine Vionnet otevírají své salony v Paříži. Stále ještě se šijí neskutečné modelové šaty u Wortha. A souhlasím s tím, že ty se do současnosti, bohužel, už fakt přenést nedají. Nicméně ony to nebyly jenom krajky a slunečníky, žejo. O rukavicích, které byly na denní nošení kožené a na večer nóbl vysoké, a které se z ekonomických důvodů začaly háčkovat až později, ani nemluvě.

Model z roku 1905; londýnská móda z roku 1906, model Paula Poireta z roku 1906

10. LÉTA
Co se nosilo minulý století touhle dobou? Málokdo to ví, normální člověk má tuhle část časové osy v hlavě zamazanou černým fixem a je do ní schopen jakž takž umístit aspoň první světovou válku. Mno, historie se opakuje: tehdy se vesele retrovalo a vytahovaly se obří kývající se spodničky a korzety. Takže nosit něco takového by vlastně bylo retro retro... Já myslím, že jeden cyklus stačí.

Co se nosilo minulý století touhle dobou? No rozhodně ne obří spodničky - ty se vrátily na chvíli až ve 30. letech a v 50. letech se už používal vyztužený nylon, ale hlavně - kam by se asi pod ty úzké sukně ty spodničky daly? Zato se - pozor, překvapení - představily harémové kalhoty (jó, přesně ty, které se nosí právě teď) krále haute couture Paula Poireta.


Obecné modely let desátých; pařížský model z roku 1910; model z roku 1912

20. LÉTA
Bláznivá dvacátá, peří ve vlasech, šňůry perel a šaty pošité flitry, to přece zní super, ne? Možná, pokud máte úplně placatou postavu. Rovné flapper šaty nesluší tlustým ani těm, které sice tlusté nejsou, ale mají nadbokové špíčky nebo větší zadek, což máme v téhle zemi a době hamburgerů s hranolky víceméně všechny. Kdyby se dvacítkové šaty vrátily do módy, byl by to akorát o důvod víc brečet nad fotkami hubených modelek. K tomu si přičtěte tehdejší oblibu pandích očních stínů a tmavých rtěnek a představte si, jak byste v tom asi vypadaly. Jediné plus bylo, že se ženy konečně mohly ostříhat na mikádo, aniž by na ně někdo divně koukal.

Mít štíhlou postavu bylo ve 20. letech módní, ale už podle dobových fotografií této módě nebyla leckterá žena schopna dostát. A "flappersky" byly mladé holky, schopné propít a protančit celou noc. V Paříži otevřela salon Coco Chanel, tak jak by bylo možné zavrhovat dekádu, která zrodila kardigan, Chanel No. 5 a malé černé, které zůstaly základem šatníku každé ženy? A jen tak bokem - líčení 20. let je opravdu hodně cool.


Helen Lee Worthing, tanečnice ve Ziegfeld Follies, rok 1927; Bebe Daniels a ukázka líčení 1920s; standardní pár

 30. LÉTA
Věk hollywoodských stars a pin-up dívek s červenými rty, vlnami na hlavě a křivkami na těle. Kdo by tak nechtěl vypadat? Chyták je v tom, že bychom tak sice možná chtěly vypadat, ale je to předem prohraná bitva. Ráno vstanete a musíte si naondulovat vlasy; kladená vlna, která tehdy frčela, je práce tak na hodinku a půl. Potom namalovat bezchybné obočí a oční linky. Vykreslit perfektní rty a celý den je hlídat, aby se neošmrdlaly. Navléknout na sebe asi tak pět kousků prádla bez elastanu, nacvakat podvazky na punčochy, pochopitelně se švy, které musejí zůstat za všech okolností rovné, přes to natáhnout saténové šaty a tvářit se, že nic. Jediná žena na světě, která to zvládá, je Dita von Teese, a ta to má jako full time job.

Tady kupodivu o štíhlé postavě nepadlo ani slůvko, přestože módní byla ještě větší štíhlost než v letech 20. Nosily se široké plážové kalhoty a odhalená záda. Také vznikl první šátek Hermés, první nylonky, první make-up Max Factor a první Ray Ban Aviators. Roger Vivier otevřel svůj butik v Paříži a zajistil všem na dlouhou řadu let nádherné boty. A jestli by něco dnešní módě pomohlo, tak surrealistické návrhy Elsy Schiaparelli. Panebože, vždyť mluvíme taky o Marlene Dietrich a to si ani Dita neumí představit, co tahle ženská byla schopná dělat každý den pro perfektní vzhled.


Volnočasový úbor z roku 1934; účesy 30. let; sako ze spolupráce Elsy Schiaparelli a Jeana Cocteau z roku 1937

40. LÉTA
Čtyřicátá léta měla jednu společnou věc s osmdesátými: ramenní vycpávky. Vypadat za válečných let jako drsňačka, která zvládne všechno, bylo in, ale stejně jako osmdesátky, ani tohle není nic, co by bylo potřeba opakovat. Ani o vojenské uniformy nikdo moc nestojí, kromě těch úchylných Japonců, kteří se oblékají jako esesáci a koledují si o to, aby je přišel strašit Adolfův duch.

Tohle je úplně mimo. Vypadat jako drsnačka bylo in? Ne, pracovat na původně mužských postech bylo vlastenecké a leckdy nezbytné. Ano, saka měla hranatá ramena (bez nehospodárných vycpávek), taky knoflíky byly na počet a plisé bylo zakázáné. V krutých válečných časech dokázaly ženské ze zbytků, starého oblečení a mizerných přídělů vykouzlit skvělé modely. Navíc klobouky na příděl nebyly, takže si po večerech můžu prohlížet obrázky Bes-Benových unikátních kreací. A psát o dekádě, ve které otevřel svůj salon a představil nesmrtelný model Bar Christian Dior, je přinejmenším zcestné. A samozřejmě swing, swing, swing.


Gene Tierney, 40. léta; ukázka klobouku Bes-Ben; kostým Bar Christiana Diora z roku 1947

50. LÉTA
Hurá, široké sukně, swing, podvazky, to teď jede! Konečně použitelné desetiletí! Pokud vám teda nevadí, že to mají všichni a bude to zákonitě brzo okoukané. A taky nemůžete takhle chodit na veřejnosti, protože byste mohli narazit na někoho, kdo se potřebuje vůči padesátkofilům vymezit, a plivne na vás.

Tohle je opravdickej hejt - nemám, co bych napsala špatnýho o samotné módě, tak je to fuj proto, že se zrovna tohle retro nosí i v současnosti. Padesátky, moje srdcovky. Klobouky, rukavičky, jehlové podpatky, spodničky. Chodit tak na veřejnosti klidně můžu a taky chodím, a sklízím obdiv za stylovost. Nikdy na mě nikdo neplivnul, tak mám na ty padesátkofily asi štěstí. Teda vlastně smůlu. Swing už tančili jen postarší konzervativci - dívčí srdce bila pro Elvise Presleyho, nikoliv pro Glenna Millera. Líčení bylo zdaleka nejvýraznější za uplynulou dobu a náročnost nalíčení obočí a očních linek byla o dost vyšší než ve zmiňovaných 30. letech. A současné večerní a svatební šaty se ve skutečnosti neustále snaží padesátkám přiblížit. Taky k siluetě široké sukně patří sukně tužková. Jen žádné puntíky, prosím.

Slavné plesové šaty "Diamond" Charlese Jamese; ukázka tužkové linie; ukázka klasického líčení 50. let 

60. LÉTA
Další období hubených a placatých modelek. Na Twiggy to vypadá krásně, ale najděte si nějaké fotky vašich rodičů z té doby. Kraťoučké rovné šaty pod zadek nevypadají na slovanských zadnicích nic moc, nehledě na to, že se v nich nesmíte předklonit a pro jistotu ani moc chodit. Bez roztomilého dívčího kukuče budete navíc působit jako zastydlá puberťačka.

Tak určitě - Twiggy je nepřekonatelná ikona, ale šlo o ideální siluetu, a víme, co znamená slovo ideál. Kromě toho jsou sweet sixties také léty Marilyn Monroe a Jackie Kennedy, a ani jedna minisukni nenosila. Styl hippies (ano, Woodstock byl roku 1967) je také stále dost inspirativní. Květiny a barvy a bláznivé kombinace, které ale tvoří nepřeplácaný celek. V 60. letech se navíc zrodila móda melírovaných vlasů a balerínek, a kdo je nemá v botníku, žejo?!


Model "Mondrian" z dílny Yves Saint Laurena z roku 1965; Jackie Kennedy v roce 1962; ukázka hravých bot a punčoch, které se v 60. letech nosily zejména k Chanelu

70. LÉTA
Jedno slovo: hippies.

Na silném ústupu. Ve skutečnosti byla 70. léta návratem ke 40. létům. Spousta tvídu, kloboučky, rukavice, bílé blůzy a fiží. Samozřejmě maxisukně, ale také něžně ženská princesová linie. Na pódiu už neřádila Janis Joplin, ale Led Zeppelin a Pink Floyd. Ve skutečnosti jsou sedmdesátky stylově hodně zajímavé a neprávem opomíjené.


Kalhoty 70. let; modely sukní z roku 1974; hodně velká stylovka z roku 1972

80. LÉTA
Osmdesátky jsou teď taky jakože in, ale mám dojem, že příznivci tohohle retra byli bez výjimky ve skutečných 80. letech na houbách hodně hluboko v lese. Vzít si lesklý kalhoty a něco neonovýho a předstírat, že jsem hrozně osmdesátková, je trapas, protože tak to vážně nebylo. Bohužel jsem v té době byla ve věku, který ještě nestihl milosrdně zahalit šedý závoj zapomnění, takže mám velmi jasné vzpomínky. Obří mikiny s "křidýlky" na ramenou. Plísňáče. Vycpávky až k uším. Bundičky sešívané z kousků koženky. Sukně do široké gumy v pase. Modré oční stíny a fuchsiová rtěnka. Podprsenky, ze kterých by dnešní holky dostaly osypky. Ne, díky.

Motá se nám tu česká a světová móda dohromady, protože to není totéž. Vláda komunistů nám průběžně zbržďovala módu asi tak o 10 let. Podívejte se, co se normálně nosilo v 80. letech všude jinde. A ona i ta hranatá ramena vypadala elegantně a stále se nosila červená rtěnka.


Osmdesátkový model z dílny Niny Ricci; Vogue z roku 1989

90. LÉTA
Nemám sice v lásce bokovky, ale devadesátky, léta, kdy se všechno nosilo poctivě do pasu, bych zpátky na výsluní viděla nerada. Jen si najděte fotky z tehdejších soutěží miss a pár dílů Beverly Hills navrch. Džíny, nabrané v pase a poctivě vytažené skoro pod bradu. Plavky s kalhotkami přes pupík a vykrojenými vysoko nad boky. Kanýrkové topíky bez ramínek. Odhalená břicha. Balonové rukávy! Grunge! Rave! A holka, která neměla účes podle Rachel z Přátel, se mohla jít zahrabat. Doufám, že devadesátková retro vlna se přižene v době, kdy už budu bezpečně pod kytičkami.

Tady ovšem jednoznačné ano - Beverly Hills a Spice Girls, brrrrrr.

Retro prostě nepotřebujeme. Ať žije budoucnost.

Takže souhrnem. Tenhle výkřik do tmy mě pobavil nejvíc - retro prostě nepotřebujeme, ale pilně ho nosíme, že? Psychedelické vzory a stále se vracející vzor Mondrian ze šedesátých let, květinové vzory let padesátých, vytrvalý námořnický styl (letos to bude tuším pátá sezóna) let třicátých. Od 19. století také denim a od roku 1961 balerínky. Taky kulmy, barvy na vlasy, šátky okolo krku, rudé rtěnky a laky na nehty. Dobrý by bylo psát o tom, čemu rozumím.
Ale já to nikomu neberu, každý, ať si nosí, co chce. Moderní žena nechť si pádí životem v teniskách a džínách, ve špatně ušitých šatech, co je na nich uvedeno 100% PES a v zimě v péřovém kabátě s umělou kožešinou. Já si nechávám vlněné sukně, nylonové punčochy, šaty z hedvábí dokonalého střihu a kašmírový kabát s norkovým límcem. A klobouky a rukavice a perly a kabelky z krokodýlí kůže. Tak nějak si nepřeju, aby ze světa zmizela ženskost a elegance a kvalitní oblečení z pěkných látek. A pevně doufám, že v tom nejsem sama.