LA PEREGRINA - 500 let putování jedné perly

Perly... díky jedinečnému lesku a rafinovaně rozjasňujícímu účinku na ženskou pleť mívaly perly svého času větší cenu než diamanty, rubíny a zlato. Perly s vaším outfitem udělají pravé divy. Ostatně, umíte si představit Jackie O. nebo Coco Ch. bez perel? Tak vidíte.
Jednou ze světově nejznámějších perel je La Peregrina. Původní váha byla 223,8 gránů, (55,95 karátů, 11,2 g), po úpravě a čistění v roce 1913 se její váha snížila na 203,84 gránů. I přesto patří k jedněm z největších, navíc perfektně symetrických ve tvaru hrušky, perel na světě. Kromě toho má za sebou dost zajímavou historii. Posuďte sami:

 Roku 1513 ji našel na pobřeží jednoho z ostrovů Perlového souostroví v Panamském zálivu jistý africký otrok. Perla byla předána Donu Pedrovi de Temez, guvernérovi španělské kolonie v Panamě, a onen otrok dostal za svůj nález svobodu.  Dobyvatel Vasco Núñez de Balboa ji dovezl do Španělska a daroval králi Ferdinandovi II. Aragonskému. Jeho pravnuk Filip II. Španělský pak perlu daroval jako svatební dar své nevěstě Marii Tudorovně. Jak můžete vidět na jejím portrétu, nosila ji jako brož.

Po Mariině smrti se La Peregrina na dalších 250 let navrátila španělskému královskému rodu, kdy byla pro španělské královny zasazována do náhrdelníků i broží.

 

 Roku 1808 dobyl Španělsko Napoleon Bonaparte a na královský trůn dosadil staršího bratra Josefa. Když Josef po svém svržení uprchl do Francie, vzal si perlu s sebou. Tehdy se do té doby bezejmenné perle začalo říkat La Peregrina - Poutnice. Josef odkázal perlu svému bratranci Karlu Ludvíkovi - muži, jenž až do sesazení z trůnu roku 1870 vládl Francii jako Napoleon III.
V době, kdy žil Karel Ludvík v londýnském exilu, prodal z finančních důvodů perlu Lordu Jamesi Hamiltonovi, markýzi z Abercornu, jehož manželka ji záhy ztratila, a to hned dvakrát. V obou případech to alespoň bylo v patřičně královském prostředí - na Windsorském zámku zapadla za opěradlo pohovky a na plese v Buckinghamském paláci jí vypadla z usazení a cestovala na vlečce šatů jiné dvořanky. V nespolehlivých rukou pánů z Abercornu setrvala La Peregrina až do roku 1969, kdy ji Richard Burton koupil coby dárek ke dni svatého Valentýna své manželce Elizabeth Taylor (jo, takový dárek bych si taky dala líbit). Perla byla v té době minimalisticky připnuta k dlouhému platinovém řetízku s malými perličkami a Elizabeth Taylor o ní prohlásila, že byla tak příjemná, že se jí musela stále dotýkat, když měla šperk na krku.

 

Původní osazení La Peregriny

 Sice jsem tady pomlouvala markýzovu manželku, ale pravdou je, že i Elizabeth perlu ztratila. A taky to bylo v paláci - v hotelu Caesar's Palace v Las Vegas. Poté, co centimetr po centimetru prohledala celé apartmá, našla perlu v tlamě jednoho ze svých pekinézů. Nutno ovšem podotknout, že Liz svoje šperky neschovávala v trezoru, ale nosila je dokonce i ve svých filmových rolích.

 

La Peregrina ve filmu Anne of a Thousand Days 

 Po této nešťastné příhodě si Elizabeth nechala vypracovat v klenotnictví Cartier návrh na nové zasazení perly po vzoru původního šperku Marie Tudorovny, na konečné podobě návrhu se sama podílela. Náhrdelník byl vyroben z přírodní perly La Peregrina, 57 přírodních a 4 kultivovaných mořských perel, rubínů a diamantů a zasazen do zlata a platiny. Jednotlivé části náhrdelníku pochází z různých období - konkrétně zasazení samotné La Peregriny z konce 16. století, diamantový přívěsek z počátku 19. století a samotný náhrdelník s rubíny a diamanty z roku 1972.

 

Cartierův návrh (červené poznámky jsou od Liz)

 Po smrti Elizabeth Taylor se La Peregrina vrátila do aukční síně. V roce 1969 zaplatil Richard Burton v Sotheby's 37.000 dolarů, což by dnes odpovídalo přibližně čtvrt milionu dolarů. Odhadní cena v Christie's, kde se náhrdelník prodával, byla mezi 2 až 3 miliony dolarů. Ve skutečnosti byl ale diamantový náhrdelník s La Peregrinou vydražen během necelých pěti minut za neuvěřitelných 11.842.500 dolarů. Teď je La Peregrina někde v Asii a ticho po pěšině. Možná už se zase ztratila...

CHANEL: Číslo Pět žije!

                                   

Číslem Pět nemíním ovšem roztomilého robota, ale slavný No.5. Říkala mi paní v parfumérii, že vůně se každou chvíli obměňují tak, že se prostě konkrétní parfém přestane vyrábět, protože už je očuchanej a demódé. Ikon se to ale zaplaťpánbůh netýká. Navíc Gabrielle Chanel s tímto parfémem dosáhla jednoho prvenství...

... první návrhářská vůně to ale nebyla. Roku 1911 uvedl Paul Poiret první vlastní parfém pod názvem Rosine (pojmenovaný podle jeho starší dcery). Naprosto všechno, od vůně přes flakon, obal, reklamu i distribuci, bylo vytvořeno jedním návrhářem. Zaútočil tak na monopol francouzských parfumářů, i když jeho iniciativa byla zpočátku k smíchu.

Rosine

Vonné kompozice už od konce 19. století sice široce využívaly syntetické složky, které způsobily převrat v tradiční chemii vůní, ale stále ještě se kamuflovaly květinovou poezií, inspirovanou přírodními komponenty. Nenápadné přidávání syntetických složek přiznávali výrobci jen neochotně, ačkoli se tím významně rozšířila škála vůní a také se zajistila lepší stálost. Chanel No. 5 s tímto pokrytectvím ale rokem 1921, tedy rokem svého uvedení, skoncoval, když byl představen jako první jednoznačně abstraktní vůně. Tento parfém, který měl ohromující úspěch, parfém vytvořený podle téměř alchymistické receptury, parfém naprosto odlišný od ostatních, změnil v bláznivých letech staré pojetí elegantní vůně a otevřel voňavkářství ohromné pole možností, které se od té doby neustále využívá. V souvislosti s významným úspěchem "Pětky" si většina známých salónů založila vlastní oddělení parfumerie.

Nejlepší modelkou byla sama sobě

Parfém se postupně stane tak slavným, že když za 2. světové války Coco zavře svůj salon a zůstane jenom její butik v ulici Cambon, budou sem němečtí vojáci přicházet pro zásoby Chanelu No. 5. Po osvobození v tom budou pokračovat Američané a často tam kvůli svým manželkám a milenkám budou stát v dlouhých frontách.

Vojáci US Army na rue Cambon

Coco se vzpříčila i do té doby běžné módě obalů na parfémy. Nechtěla vybroušené, složité lahvičky, ale jednoduchý, "neviditelný" design. Původní lahvička se od té současné lišila - byla zaoblenější. Jenže když z butiků pro vybranou klientelu parfém "expandoval" a bylo třeba ho převážet, ukázalo se, že původní flakon je příliš tenký. Nastoupil slavný "hranatý" styl, o kterém se někdy říká, že je inspirován lahví od whiskey, která se Chanel zalíbila. Flakon parfému od té doby nezměnil, jen uzávěr prošel mnoha proměnami. Kapesní verze parfému pak přišla na trh roku 1934.

Evoluce flakónů Chanel No. 5

 

Když se v 50. letech zeptali Marilyn Monroe, co obléká do postele, odpověděla, že pár kapek Chanelu No. 5. Dovolila bych si poznamenat, že Marilyn se v audionahrávce z roku 1960 ptal šéfredaktor Marie Claire, a záhy vyšel i malý videospot, ale ač tedy nakonec odpověď není spontánní, stala se ikonickou stejně jako parfém i ona herečka.

"You know, they ask me questions. Just an example: 'What do you wear to bed ? A pajama top? The bottoms of the pajamas? A nightgown?' So I said, 'Chanel No. 5,' because it's the truth... And yet, I don't want to say 'nude.' But it's the truth!"

 

Marilyn Monroe v reklamě na Chanel

 

V 70. letech se tváří parfému stala francouzská hvězda Catherine Deneuve, v 90. letech pak další Francouzka, herečka a modelka Carole Bouquet. Také Audrey Tatou a Nicole Kidman a v současné chvíli je novou tváří Chanelu No. 5 tralala, Brad Pitt. Všechny tyto reklamy mají jednoho spojovatele - vždy jde o elegantní luxus.

No, slyšela jsem párkrát, že Chanel No. 5 je "pro starý". U mě to byla láska na první začichání a bylo mi 23, tak takhle to asi nebude. Dneska mi ještě o trochu víc voní Coco Noir, ale na Chanel obecně ať mi prostě nikdo nešahá! Doufám, že vám, milé dámy, nějaký ten kousek na poličce v koupelně taky voní.

No a tady jen ten Brad ;-)

DIORŮV NEW LOOK - zlatý věk haute couture

DIORŮV NEW LOOK - zlatý věk haute couture

„Módním návrhářům připadá krásná úloha. Jedině oni – když už Popelčina dobrá víla přestala čarovat – mají schopnost proměňovat podobu. Ta by ztratila hodně ze svého lesku, kdyby se proměna neodehrávala v atmosféře okázalosti a očekávání. Skvostné róby, pompézní přehlídka, zářící lustry tiší žízeň po nádheře dřímající v hloubi srdce každého z nás. V našem světě, jenž neumí oslňovat, zůstává ještě tvůrce módy kouzelníkem.“
Ta pompézní přehlídka se konala 12. února 1947 na avenue Montaigne v Paříži. Christian Dior ve svých 42 letech pořádá první samostatnou přehlídku a pařížská haute couture právě povstala z popelu 2. světové války. Po letech přídělových lístků, nekvalitních látek, předpisů na vzhled šatů a tzv. „utility dress“ je tady linie COROLLE, esence ženskosti. Zdůrazněný pas a poprsí, bohatá sukně, prodloužená oproti válečným letům o 23 centimetrů, tedy 30 cm od země.

 

U módních redaktorů způsobila kolekce záchvaty neobyčejného nadšení.
„Viděli jsme inscenaci jako na divadle, takovou nám do té doby žádný módní dům nedopřál. Stali jsme se svědky revoluce jak v módě, tak i v jejím předvádění.“ Bettina Ballard (Vogue)
„To je úplná revoluce, můj milý, vaše šaty znamenají zcela nový trend, new look. Jsou prostě úžasné.“ Carmel Snow (Harper´s Bazaar)
Výraz Carmel Snow „New Look“ se okamžitě ujal a dnes se tak často nazývá celé období do půlky padesátých let.

Nejslavnější model u linie Corolle – kostýmek BAR. Sestává z kabátku ze šantungu krémové barvy se zaoblenými šosy, jenž elegantně obepíná porsí, a z černé plisované zvonové sukně, v níž žena vypadá jako královna, to vše doplněno vyzývavým černým kloboukem nebo slamákem; barva lodiček je černá nebo krémová. Tvarování šosů kabátku pod úzkým pasem se dodnes zachovalo v módním prvku peplum.
 

Nicméně New Look se stal jablkem sváru, jelikož byl vnímán jako třídní prohlašení po válečné demokratizaci… „Už jste slyšeli o New Look? Vycpete si boky a stáhnete pas… vytvoří se tím třídní cítění, jak to žádný sobol nedokáže.“ Nancy Mitford
Diorovy modely měly v pase všity tzv. „grupières“ (waspies, vosičky). Jinak to ani nešlo, protože doporučený obvod pasu byl  54 centimetrů, a tohoto rozměru málokterá žena přirozeně dosáhla. Toto probudilo militantní protestní hlasy ženských organizací v USA a poslankyň londýnského parlamentu, které mluvily proti zpátečnickému působení na emancipaci žen.

Britská vláda byla sice rozladěna tím, jaké furore kolem kolekce nastalo, ale přesto byla uspořádána tajná přehlídka pro princeznu Margaret, neboť nádherná image se považovala za zásadní součást role obou princezen při povznášení morálky. Na konci přídělového hospodaření v roce 1949 se i britští návrháři nadchli pro ty metry látek navíc (15 metrů pro denní a 25 metrů látky na večerní šaty).
„Neskromnost byla něco tak nového, že snobismus chudoby se už těžko mohl dostat ke slovu“. Diorův nezaobalený vzkaz pro Coco Chanel, její kostýmy inspirované mužskou módou a její eleganci v černé. Ze svého exilu ve Švýcarsku Coco reaguje jízlivou poznámkou: „Dior? Ten ženy neobléká, ale přímo čalouní!“ Říkalo se, že právě vztek, způsobený Diorovým úspěchem a znovunastolením korzetu, přiměl Coco Chanel znovu otevřít roku 1954 salon se svými nestrukturovanými kostýmy  (zavřený za 2. sv. války).
A přesto – model DIORAMA, černé vlněné šaty se sukní o obvodu 40 metrů, jsou tak dokonalé, že ještě dnes představují archetyp, k němuž se móda periodicky vrací, když se neví kudy kam: je tu věčný návrat k ženskosti – pas, kotníky, poprsí, švih, celkový vzhled, zkrátka a dobře renesance toho, co je v touze po ženě nejstálejšího.

Společně s přijetím Diorova nového stylu byl jak v Evropě, tak i v zámoří jednoznačně přijat také Diorův „módní diktát“ který trval prakticky až do jeho smrti v roce 1957. A to Diorův salon představoval v každé sezoně dvě nové linie, ve kterých sukním ubývaly a přibývaly centimetry délky. Hollywoodští producenti tím byli – při tehdejší délce přípravy filmu do distribuce – stále v ohrožení, že jejich hvězdy budou na plátně oblečeny nemoderně.
Linie Corolle končí v roce 1953 linií Tulipe, a tím končí i New Look. Kolekci podzim – zima 1954/1955 pak označuje Carmel Snow jako Flat Look (Hladký vzhled) – správný název nové siluety je „linie H“ – potlačuje poprsí, ramena i boky, staví na odiv štíhlé dívčí tělo a propůjčuje mu vysoce elegantní, uhlazený vzhled – v USA se zvedá bouře protestů, Marilyn Monroe prohlašuje, že ji nový trend uráží. Jistě, linie H byla jako stvořená pro něžnou krásu Audrey Hepburn, nikoliv pro ženské křivky slečny Monroe.

Za mou osobu je to nejkrásnější období v módě od roku 1910 a proto, mimo jiné, jsem se do 50. let zamilovala. Jen do těch 54 centimetrů v pase mi cosi přebývá :-)