CHANEL: Číslo Pět žije!

                                   

Číslem Pět nemíním ovšem roztomilého robota, ale slavný No.5. Říkala mi paní v parfumérii, že vůně se každou chvíli obměňují tak, že se prostě konkrétní parfém přestane vyrábět, protože už je očuchanej a demódé. Ikon se to ale zaplaťpánbůh netýká. Navíc Gabrielle Chanel s tímto parfémem dosáhla jednoho prvenství...

... první návrhářská vůně to ale nebyla. Roku 1911 uvedl Paul Poiret první vlastní parfém pod názvem Rosine (pojmenovaný podle jeho starší dcery). Naprosto všechno, od vůně přes flakon, obal, reklamu i distribuci, bylo vytvořeno jedním návrhářem. Zaútočil tak na monopol francouzských parfumářů, i když jeho iniciativa byla zpočátku k smíchu.

Rosine

Vonné kompozice už od konce 19. století sice široce využívaly syntetické složky, které způsobily převrat v tradiční chemii vůní, ale stále ještě se kamuflovaly květinovou poezií, inspirovanou přírodními komponenty. Nenápadné přidávání syntetických složek přiznávali výrobci jen neochotně, ačkoli se tím významně rozšířila škála vůní a také se zajistila lepší stálost. Chanel No. 5 s tímto pokrytectvím ale rokem 1921, tedy rokem svého uvedení, skoncoval, když byl představen jako první jednoznačně abstraktní vůně. Tento parfém, který měl ohromující úspěch, parfém vytvořený podle téměř alchymistické receptury, parfém naprosto odlišný od ostatních, změnil v bláznivých letech staré pojetí elegantní vůně a otevřel voňavkářství ohromné pole možností, které se od té doby neustále využívá. V souvislosti s významným úspěchem "Pětky" si většina známých salónů založila vlastní oddělení parfumerie.

Nejlepší modelkou byla sama sobě

Parfém se postupně stane tak slavným, že když za 2. světové války Coco zavře svůj salon a zůstane jenom její butik v ulici Cambon, budou sem němečtí vojáci přicházet pro zásoby Chanelu No. 5. Po osvobození v tom budou pokračovat Američané a často tam kvůli svým manželkám a milenkám budou stát v dlouhých frontách.

Vojáci US Army na rue Cambon

Coco se vzpříčila i do té doby běžné módě obalů na parfémy. Nechtěla vybroušené, složité lahvičky, ale jednoduchý, "neviditelný" design. Původní lahvička se od té současné lišila - byla zaoblenější. Jenže když z butiků pro vybranou klientelu parfém "expandoval" a bylo třeba ho převážet, ukázalo se, že původní flakon je příliš tenký. Nastoupil slavný "hranatý" styl, o kterém se někdy říká, že je inspirován lahví od whiskey, která se Chanel zalíbila. Flakon parfému od té doby nezměnil, jen uzávěr prošel mnoha proměnami. Kapesní verze parfému pak přišla na trh roku 1934.

Evoluce flakónů Chanel No. 5

 

Když se v 50. letech zeptali Marilyn Monroe, co obléká do postele, odpověděla, že pár kapek Chanelu No. 5. Dovolila bych si poznamenat, že Marilyn se v audionahrávce z roku 1960 ptal šéfredaktor Marie Claire, a záhy vyšel i malý videospot, ale ač tedy nakonec odpověď není spontánní, stala se ikonickou stejně jako parfém i ona herečka.

"You know, they ask me questions. Just an example: 'What do you wear to bed ? A pajama top? The bottoms of the pajamas? A nightgown?' So I said, 'Chanel No. 5,' because it's the truth... And yet, I don't want to say 'nude.' But it's the truth!"

 

Marilyn Monroe v reklamě na Chanel

 

V 70. letech se tváří parfému stala francouzská hvězda Catherine Deneuve, v 90. letech pak další Francouzka, herečka a modelka Carole Bouquet. Také Audrey Tatou a Nicole Kidman a v současné chvíli je novou tváří Chanelu No. 5 tralala, Brad Pitt. Všechny tyto reklamy mají jednoho spojovatele - vždy jde o elegantní luxus.

No, slyšela jsem párkrát, že Chanel No. 5 je "pro starý". U mě to byla láska na první začichání a bylo mi 23, tak takhle to asi nebude. Dneska mi ještě o trochu víc voní Coco Noir, ale na Chanel obecně ať mi prostě nikdo nešahá! Doufám, že vám, milé dámy, nějaký ten kousek na poličce v koupelně taky voní.

No a tady jen ten Brad ;-)

MARILYN - nejlepší fotky, které nejsou Marilyn

Čtěte a plačte - minimálně 3 z níže uvedených fotografií mám ve své sbírce fotek Marilyn Monroe. Tedy měla jsem.



Banbury Cross je burleskní tanečnice z Londýna. Působí na davy klasickým "fan dance" a striptýzem se šampaňským a je známá jako "Neprůstřelná blondýna". Je mezinárodně uznávanou kráskou, ale Marilyn to není.

Betty Bjurström byla švédská modelka a herečka. Tato fotografie Christera Stromholma z roku 1947 bývá občas zaměňována za foto Marilyn, Betty však postrádala charakteristickou véčkovou linii vlasů nad čelem a Marilyn nikdy nebyla v Paříži.

Dřív, než se stala herečkou, pracovala Charlize Theron jako modelka v Evropě. Fotografickou sérii s tématem Marilyn nafotila osmnáctiletá Charlize v roce 1993 pro časopis Figaro. Dávno předtím, než se proměnila ve zrůdnou vražedkyni (ve filmu, samozřejmě), proměnila se v Marilyn, a to tak dobře, že si to lidé stále pletou.

Ačkoli byla propagována jako "britská Marilyn Monroe", ve skutečnosti úspěšná filmová kariéra Diany Dors odstartovala dříve než ta Marilyn. Tato vánoční fotografie bývá často zaměňována, občas má ale graficky upravený obličej za skutečnou Marilyn.

Tato fotografie bývá často uváděna jako portrét Marilyn Monroe, ve skutečnosti je to Elsa Sorensen. Elsa byla Miss Dánska a v roce 1956 byla na prostřední dvoustraně časopisu Playboy.

Také zde je často uváděn popisek vintage foto Marilyn Monroe. Ve skutečnosti je to Eva Herzigová na reklamní fotografii Ellen von Unwerth z roku 1992 pro firmu Guess.

Eva Six byla původem maďarská herečka, která hrála ve třech béčkových filmech na začátku 60. let a byla představována jako typ Zsa Zsa Gabor. Fotografie vlevo je velmi často uváděna jako fotografie Marilyn, ale Evino foto vpravo (se stejným ručníkem), jasně ukazuje, že to Marilyn není.

 

Tyto fotografie kolují po celém internetu, a údajně ukazují intimní a ilegální momenty mezi Marilyn Monroe a John F. Kennedym. Nicméně, to byste se spletli... tyto byly pořízeny fotografkou Allison Jackson s použitím dvojníků. Allison je známá svou sérii fotografií dvojníků celebrit, zejména britské královské rodiny. A přiznávám, že o téhle fotografii jsem si zrovna myslela, jaký nemám poklad - JFK a MM tajně :-)


Vzhledem k tomu, že herečka Jayne Mansfield Marilyn obdivovala a stylizovala se tak, byla by pravděpodobně polichocena, že tato fotografie z filmového festivalu v Cannes v roce 1964 s jednou ze svých milovaných čivav byla nedávno mylně označena jako fotografie Marilyn.


Kathleen Hughes natočila čtrnáct filmů, ale lépe známá je pro její televizní vystoupení na takových přehlídkách, jako Alfred Hitchcock Presents, The Adventures of Ozzie and Harriet a I Dream of Jeannie. Shodou okolností byla vdaná za Stanleyho Rubina, producenta Marilynina filmu River of No Return, a navštěvuje pamětní služby pro Marilyn, konané každý rok v Los Angeles.


Legendární maskér Kevyn Aucoin udělal roku 1997 z Lisy Marie Presley Marilyn pro svou  knihy Making Faces. Byl takovým mistrem v umění make-upu, že fotky jsou stále mylně považovány za skutečnou Marilyn.


Marian Stafford byl herečka a modelka, která se objevila v roce 1956 v březnovém vydání časopisu Playboy. Byla modelkou pro několik populárních pánských časopisů své éry a byla pravidelným hostem v show The $64,000 Pyramid.

Tohle jsou fotografie Marilyn ... ale ne Marilyn Monroe. Marilyn Waltz byla pin up modelkou, která byla Playboy playmate měsíce v únoru 1954, dubnu 1954 a dubnu 1955. Zatímco tyto fotky byly pořízeny v roce 1955, prostřední byl mylně identifikován jako portrét Marilyn Monroe z roku 1946 a prodán v aukci za docela dost peněz.

Pauline Bailey je velmi dobře známá britská imitátorka Marilyn. Objevila se v reklamách, hudebních videoklipech a více než 50 vystoupení v britské televizi. Zatímco obě fotky jsou zaměňovány za Marilyn, ten na levé straně má někdy naphotoshopovanou tvář Marilyn.

Rosalina Neri byla italská herečka, která byla označována jako "italská Marilyn Monroe". Hrála v devíti epizodách The Rosalina Neri Show a objevila se v několika italských filmech. Existuje několik fotografií Rosaliny, které jsou mylně považovány za Marilyn, a některé, které mají Marilyn tvář přidanou Photoshopem, ale tahle koluje nejvíce.

Tento obrázek, evokující řeckou bohyni, je často považován za Marilyn. Je to ale Sandy Fulton, vyfotografována slavnou Bunny Yeager, a objevil se v knize Bikini Girls Of The 1950s.

Často nabízený jako "vzácný" obrázek Marilyn je Scarlett Johansson, když byla roku 2007 vyfotografována Mario Testinem pro jeho knihu Let Me In.

Tato fotografie se vynořila poměrně nedávno, s lidmi prohlašujícími, že to bylo vyfoceno uvedení jejího make-upu. Ve skutečnosti to je herečka Shirley Kilpatrick, která hrála ve filmech jako The Astounding She-Monster (prý je to klasické sci-fi béčko a ona je tam skvělá).

Sunny Thompson je oceňovaná a kritikou uznávaná herečka a hvězda one woman show Marilyn: Forever Blonde. Na scéně  dokáže pozoruhodně dobře zprostředkovat slečnu Monroe, takže není divu, že její fotky z show jsou často mylně považovány za Marilyn.

Susan Griffiths je herečka, která zpodobnila roli Marilyn v mnoha uznávaných filmech, jako Pulp Fiction, Quantam Leap a Nip / Tuck. Tato fotografie je označována za Marilyn ve filmu Seven Year Itch (což tedy nechápu, protože má jiné nohy, ale hlavně jiné boty).

Suzie Kennedy je oceňovaná a světově proslulá jako umělkyně, vzdávající hold Marilyn. Objevila se v tisku, ve filmu, a dokonce podle vzoru Marilyn Monroe má vlastní oblečení. Tyto obrázky se objevily na tričkách, hrncích a hodinách. Foto vpravo, pořízené pro Used Magazine, bylo nejméně v jednom případě použito jako předloha pro tetování.

Sybil Saulnier byla francouzská herečka, která se snažila o velmi Marilynesque look na těchto fotografiích od Paual Schutzera. Objevila se v několika francouzských filmech v 60. letech. Pro pozlobení fanoušků Marilyn se tyto fotografie nedávno objevily s tváří Marilyn na Sybilině těle.

Foto na levé straně je často uváděno jako velmi mladá Marilyn ve vánočním reklamním natáčení, a občas se objeví i s photoshopovanou tváří Marilyn. Ve skutečnosti je to herečka Virginia Welles, manželka Orsona Wellse. Foto vpravo jasně ukazuje, že to rozhodně není mladá Marilyn.

Tak tohle tak trochu Marilyn je. Dixie Evans, byla americká burleskní tanečnice a striptérka, a nejznámější byla svou groteskní parodií na Marilyn Monroe. Koneckonců její profesionální přezdívka byla "The Marilyn Monroe of Burlesque".

A to úplně nejlepší nakonec - TOHLE JE MUŽ! Jimmy James je zpěvák, skladatel, umělec a bavič. V 80. a 90. letech vystupoval tak jako Marilyn, že do dnešních dní lidé stále nemůže říct, že to není opravdu ona. Foto na levé straně se často používá pro tetování té "pravé Marilyn", ale ve skutečnosti je to Jimmy v reklamě na brýle. Tak, a kdo má na rameni vytetovaného chlapa? ;-)

Úplně na závěr pak jedna legrácka - tohle JE Marilyn Monroe. Fotografie z posledního focení s Bertem Sternem z června 1962.

DIORŮV NEW LOOK - zlatý věk haute couture

DIORŮV NEW LOOK - zlatý věk haute couture

„Módním návrhářům připadá krásná úloha. Jedině oni – když už Popelčina dobrá víla přestala čarovat – mají schopnost proměňovat podobu. Ta by ztratila hodně ze svého lesku, kdyby se proměna neodehrávala v atmosféře okázalosti a očekávání. Skvostné róby, pompézní přehlídka, zářící lustry tiší žízeň po nádheře dřímající v hloubi srdce každého z nás. V našem světě, jenž neumí oslňovat, zůstává ještě tvůrce módy kouzelníkem.“
Ta pompézní přehlídka se konala 12. února 1947 na avenue Montaigne v Paříži. Christian Dior ve svých 42 letech pořádá první samostatnou přehlídku a pařížská haute couture právě povstala z popelu 2. světové války. Po letech přídělových lístků, nekvalitních látek, předpisů na vzhled šatů a tzv. „utility dress“ je tady linie COROLLE, esence ženskosti. Zdůrazněný pas a poprsí, bohatá sukně, prodloužená oproti válečným letům o 23 centimetrů, tedy 30 cm od země.

 

U módních redaktorů způsobila kolekce záchvaty neobyčejného nadšení.
„Viděli jsme inscenaci jako na divadle, takovou nám do té doby žádný módní dům nedopřál. Stali jsme se svědky revoluce jak v módě, tak i v jejím předvádění.“ Bettina Ballard (Vogue)
„To je úplná revoluce, můj milý, vaše šaty znamenají zcela nový trend, new look. Jsou prostě úžasné.“ Carmel Snow (Harper´s Bazaar)
Výraz Carmel Snow „New Look“ se okamžitě ujal a dnes se tak často nazývá celé období do půlky padesátých let.

Nejslavnější model u linie Corolle – kostýmek BAR. Sestává z kabátku ze šantungu krémové barvy se zaoblenými šosy, jenž elegantně obepíná porsí, a z černé plisované zvonové sukně, v níž žena vypadá jako královna, to vše doplněno vyzývavým černým kloboukem nebo slamákem; barva lodiček je černá nebo krémová. Tvarování šosů kabátku pod úzkým pasem se dodnes zachovalo v módním prvku peplum.
 

Nicméně New Look se stal jablkem sváru, jelikož byl vnímán jako třídní prohlašení po válečné demokratizaci… „Už jste slyšeli o New Look? Vycpete si boky a stáhnete pas… vytvoří se tím třídní cítění, jak to žádný sobol nedokáže.“ Nancy Mitford
Diorovy modely měly v pase všity tzv. „grupières“ (waspies, vosičky). Jinak to ani nešlo, protože doporučený obvod pasu byl  54 centimetrů, a tohoto rozměru málokterá žena přirozeně dosáhla. Toto probudilo militantní protestní hlasy ženských organizací v USA a poslankyň londýnského parlamentu, které mluvily proti zpátečnickému působení na emancipaci žen.

Britská vláda byla sice rozladěna tím, jaké furore kolem kolekce nastalo, ale přesto byla uspořádána tajná přehlídka pro princeznu Margaret, neboť nádherná image se považovala za zásadní součást role obou princezen při povznášení morálky. Na konci přídělového hospodaření v roce 1949 se i britští návrháři nadchli pro ty metry látek navíc (15 metrů pro denní a 25 metrů látky na večerní šaty).
„Neskromnost byla něco tak nového, že snobismus chudoby se už těžko mohl dostat ke slovu“. Diorův nezaobalený vzkaz pro Coco Chanel, její kostýmy inspirované mužskou módou a její eleganci v černé. Ze svého exilu ve Švýcarsku Coco reaguje jízlivou poznámkou: „Dior? Ten ženy neobléká, ale přímo čalouní!“ Říkalo se, že právě vztek, způsobený Diorovým úspěchem a znovunastolením korzetu, přiměl Coco Chanel znovu otevřít roku 1954 salon se svými nestrukturovanými kostýmy  (zavřený za 2. sv. války).
A přesto – model DIORAMA, černé vlněné šaty se sukní o obvodu 40 metrů, jsou tak dokonalé, že ještě dnes představují archetyp, k němuž se móda periodicky vrací, když se neví kudy kam: je tu věčný návrat k ženskosti – pas, kotníky, poprsí, švih, celkový vzhled, zkrátka a dobře renesance toho, co je v touze po ženě nejstálejšího.

Společně s přijetím Diorova nového stylu byl jak v Evropě, tak i v zámoří jednoznačně přijat také Diorův „módní diktát“ který trval prakticky až do jeho smrti v roce 1957. A to Diorův salon představoval v každé sezoně dvě nové linie, ve kterých sukním ubývaly a přibývaly centimetry délky. Hollywoodští producenti tím byli – při tehdejší délce přípravy filmu do distribuce – stále v ohrožení, že jejich hvězdy budou na plátně oblečeny nemoderně.
Linie Corolle končí v roce 1953 linií Tulipe, a tím končí i New Look. Kolekci podzim – zima 1954/1955 pak označuje Carmel Snow jako Flat Look (Hladký vzhled) – správný název nové siluety je „linie H“ – potlačuje poprsí, ramena i boky, staví na odiv štíhlé dívčí tělo a propůjčuje mu vysoce elegantní, uhlazený vzhled – v USA se zvedá bouře protestů, Marilyn Monroe prohlašuje, že ji nový trend uráží. Jistě, linie H byla jako stvořená pro něžnou krásu Audrey Hepburn, nikoliv pro ženské křivky slečny Monroe.

Za mou osobu je to nejkrásnější období v módě od roku 1910 a proto, mimo jiné, jsem se do 50. let zamilovala. Jen do těch 54 centimetrů v pase mi cosi přebývá :-)