ZEMŘÍT PRO KRÁSU - olověná rtěnka a radiová koupel

Make-up se používá po tisíce let a až do nedávné doby nebyly přísady, používané v kosmetice, kontrolovány. Ještě poměrně nedávno vás mohl make-up nebo rtěnka celkem v pohodě zabít. Je paradoxem doby, že v průkopnických dobách by ženy udělaly cokoliv, aby vypadaly lépe a dnes, kdy z této strany nebezpečí nehrozí, se preferuje přírodní vzhled bez líčidel (a že si to tedy může doopravdy dovolit málokterá).

Byly doby, kdy bylo možné všechno :-)

Tak dívčí figura
Na začátku 19. století existoval velmi extrémní způsob k dosažení módní štíhlé postavy - tasemnice. Někdo vydedukoval, že tasemnice po požití poroste v těle lidského hostitele a bude vstřebávat živiny, které člověk jí a nejrůznější "doktoři" uvádí na trh tasemnicové pilulky jako pomocný prostředek při dietě. Ve své knize Seabiscuit: Americká legenda, Laura Hillenbrand píše, že žokejové se uchylovali k této metodě, aby zhubli před závodem. "Libry mizely jako mávnutím kouzelného proutku. Když byl žokej příliš podvyživený, mohl si nechat v nemocnici tasemnice odstranit, a pak se vrátit na trať a spolknout novou pilulku."

 

Děsivé a nebezpečnější než liposukce. S tasemnicemi sice můžete zhubnout, ale jejich "pobyt" okrádá
tělo o vitamín B12 a může způsobit poškození mozku, slepotu a smrt. Tohle bych tedy nezkoušela.

Smrtelné sušenky
Jedli byste něco, co se jmenuje Dr. Campbell´s Harmless Arsenic Compexion Wafers, tedy "Neškodné arzénové pleťové oplatky Dr. Campbella"? No, spousta lidí to na přelomu 19. a 20. století dělala běžně. Byl to víceúčelový produkt, nabízený jako zesvětlovač pokožky odstraňovač pih a jiných vad. Zesvětlení pleti fungovalo na principu zabití červených krvinek a kromě toho tyhle "neškodné" oplatky způsobovaly svým uživatelům oslepnutí a smrt.

 

Polibek smrti
Rtěnka je známa od dávných egyptských časů, a běžně obsahovala nebezpečné množství olova, arsenu a rtuti. Jak je známo, i průměrné množství těžkých kovů, které se mohou v lidském těle nashromáždit v průběhu času, postupně způsobuje slepotu, nevolnost, ochrnutí, svalové atrofii, a dokonce i smrt.

Neposkvrněný tón pleti
Móda natírat se od linie vlasů až po výstřih směsicí tvořenou převážně olovnatou bělobou zabila tisíce, možná i miliony lidí. Její obliba trvala od římských dob až do konce 18. století a praktikovala se na území císařských paláců v Pekingu až po studené královské dvory severní Evropy. V Japonsku údajně přivodila předčasnou smrt a choroby elegantním manželkám třídy samurajů a i jejich dětem, které sály olovo z matčiných obarvených prsů. V Evropě se v 16. - 18. století pro dosažení požadované módní bledé pleti používala tzv. benátská běloba, jejíž hlavní složkou bylo také olovo.

Benátská běloba - roztlučená na prášek se míchala s vodou

 

Když začalo olovo způsobovat jizvy, obvykle se dolíčky vyplňovaly směsí obsahující rtuť, což je další zabiják. Ještě ve 20. století šly na dračku bělící přípravky s názvy jako "Lairdův květ mládí", "Berryho mazání na pihy" či "Mléko z růží", přestože obsahovaly rtuť, olovo, kyselinu karbolovou, chlorid rtuťnatý a několik dalších žíravin.
Porcelánová pleť zní dobře, ale olovo a rtuť na kůži způsobují neplodnost, šílenství a nakonec smrt.

Maria Gunning byla snad nejkrásnější žena v Británii georgiánské éry, herečka, která se roku 1752 provdala za 6. hraběte z Coventry a stala se tak členkou šlechty a vyšší třídy. Její neuvěřitelná krása z ní, spolu s talentem, vtipem a inteligencí, udělala v Británii superstar poloviny 18. století.

hraběnka z Coventry

Bohužel, její snaha o ještě větší krásu vedla nakonec k jejímu předčasnému zániku. Jako každý příslušník vyšší třídy jdoucí s módou, používá Maria hodně make-upu, a to právě výše uvedený krém z benátské běloby a zdravíčko se suříkem. Na tváři se jí udělal otok a nakonec otevřené rány. To vyvolalo smrtící kruh, protože jak se rány zhoršovaly, používala hraběnka tím více běloby na zakrytí. Po 8 letech chronické otravy olovem (ty nechutné podrobosti si nechám pro sebe), Maria Coventry zemřela na otravu krve v roce 1760, ve věku 27 let. Tisk o ní psal jako o "oběti kosmetiky" a nejslavnější obětí zůstala dodnes.

"Zdravá" zářePředstavivost veřejnosti zesílila, když byly objeveny kolem roku 1895 rentgenové paprsky a radioaktivita. A následoval objev z roku 1903, že mnoho horkých minerálních pramenů, obsahuje radioaktivní vodu. Nemocní lidé na počátku 20. století často navštěvovali tyto "léčivé prameny", protože běžný lékařský názor byl, že radium (vysoce radioaktivní a světélkující chemický prvek) by mohlo léčit rakovinu, artritidu, dnu, a dát pacientovi zdravou záři. Následně přišel produkt Radiová koupel, který byl, ano, správně, určen k léčbě pomocí radia. Poté, co jste ji hodili do vany, měli jste se objevit svěží a osvěženi zářením ... a možná nemocní. Jednou bylo radium ve vaně, tak už tam zůstalo. Relaxační koupel, ne?

Radium se nepoužívalo jenom do koupele, ale i jako vkusný doplněk do interiéru

 

Zelená smrti sluší
Některá barviva si žádají smrt rostlin či živočichů. Jiná zabíjejí lidi. Kupříkladu chromová žluť má v případě tradiční výroby za následek zvracení, rakovinu a smrt. Síran měďnatý, používaný už do starověku coby mořidlo k ustálení mnoha různých pigmentů na tkanině, může rozežírat pokožku i oči a poškozovat játra.

C. W. Scheele

 

Jedním z nejnechvalněji proslulých barviv ze všech byla Scheeleho zeleň, kterou koncem 18. století vyvinul chemik Carl Wilhelm Scheele, a která se používala v módě a bytové architektuře k dosažení brilantního, leč často také fatálního účinku. Problém spočíval v arzenu, klíčové součásti a smrtícím jedu. Pozdější varianta nazývaná "pařížská zeleň" byla opravdu natolik jedovatá, že se prodávala nejen jako barvivo, ale i coby jed na krysy. Má se za to, že Napoleona nakonec nezabili jeho nepřátelé, nýbrž zelená tapeta v jeho pokoji, z níž údajně vycházely arzenové výpary.

 

I na zelené laskominy se často ohlíží s nedůvěrou - jde o vzpomínku lidové paměti na dobu, kdy se pařížská zeleň používala jako potravinářské barvivo. Když vyšla v polovině 19. století pravda o toxicitě této barvy konečně najevo, byl to obrovský šok. Řečeno slovy listu London Timeas: "jakému spotřebnímu zboží lze v dnešní bezoheldné civilizaci věřit, když už jsou jedovaté i ponožky?"

 

Než byla ve 30. letech 20. st. stažena z trhu vysoce toxická řasenka Lash Lure, zavinila 16 případů slepoty a jednu smrt

Konečně na léky taky pozor