MÓDNÍ PEKLO vintage aneb Ada hejtuje

Tenhle Adin článek už se ke mně dostal loni, ale teď to na mě vyskočilo znovu a už mi to nedá. Adu mám moc ráda a na Módní peklo si chodím odpočinout, ale tohle dekádové shrnutí toho, jak ošklivé bylo celé minulé století, je pitomé a leckdy historicky mimo mísu. Tak posuďte:

10 dekád nepoužitelného retra aneb inspirace z temných hlubin minulosti
Jasně, retro frčí. Najít na půdě něco po babičce, co ještě nesežrali moli, a předvést se v tom podobně naladěným kámošům je záruka úspěchu. Kdo nemá po babičce, ten to aspoň předstírá, obchodů s retro módou a doplňky je víc než dost. Ale upřímně - přijde vám některá dekáda minulého století vážně použitelná? Jako mezi normální lidi? Mně ne.

AUTOR: ADA Z MÓDNÍHO PEKLA

NULTÁ LÉTA
Na tyhle zlaté časy kraječek, klobouků a korzujících dam se slunečníky děsně rády vzpomínají různé balzamovačky dušiček, jež doma schraňují staré krámy a ve volných chvílích háčkují rukavičky, které nikdo nenosí. Ne, tohle se do dnešní doby přenést nedá. Retrofilové se o to naštěstí dosud ani nepokusili, takže to berte jen jako varování. Aby to náhodou někoho přece jen nenapadlo.

Nultá léta neboli Belle Epoque. Paul Poiret a Madeleine Vionnet otevírají své salony v Paříži. Stále ještě se šijí neskutečné modelové šaty u Wortha. A souhlasím s tím, že ty se do současnosti, bohužel, už fakt přenést nedají. Nicméně ony to nebyly jenom krajky a slunečníky, žejo. O rukavicích, které byly na denní nošení kožené a na večer nóbl vysoké, a které se z ekonomických důvodů začaly háčkovat až později, ani nemluvě.

Model z roku 1905; londýnská móda z roku 1906, model Paula Poireta z roku 1906

10. LÉTA
Co se nosilo minulý století touhle dobou? Málokdo to ví, normální člověk má tuhle část časové osy v hlavě zamazanou černým fixem a je do ní schopen jakž takž umístit aspoň první světovou válku. Mno, historie se opakuje: tehdy se vesele retrovalo a vytahovaly se obří kývající se spodničky a korzety. Takže nosit něco takového by vlastně bylo retro retro... Já myslím, že jeden cyklus stačí.

Co se nosilo minulý století touhle dobou? No rozhodně ne obří spodničky - ty se vrátily na chvíli až ve 30. letech a v 50. letech se už používal vyztužený nylon, ale hlavně - kam by se asi pod ty úzké sukně ty spodničky daly? Zato se - pozor, překvapení - představily harémové kalhoty (jó, přesně ty, které se nosí právě teď) krále haute couture Paula Poireta.


Obecné modely let desátých; pařížský model z roku 1910; model z roku 1912

20. LÉTA
Bláznivá dvacátá, peří ve vlasech, šňůry perel a šaty pošité flitry, to přece zní super, ne? Možná, pokud máte úplně placatou postavu. Rovné flapper šaty nesluší tlustým ani těm, které sice tlusté nejsou, ale mají nadbokové špíčky nebo větší zadek, což máme v téhle zemi a době hamburgerů s hranolky víceméně všechny. Kdyby se dvacítkové šaty vrátily do módy, byl by to akorát o důvod víc brečet nad fotkami hubených modelek. K tomu si přičtěte tehdejší oblibu pandích očních stínů a tmavých rtěnek a představte si, jak byste v tom asi vypadaly. Jediné plus bylo, že se ženy konečně mohly ostříhat na mikádo, aniž by na ně někdo divně koukal.

Mít štíhlou postavu bylo ve 20. letech módní, ale už podle dobových fotografií této módě nebyla leckterá žena schopna dostát. A "flappersky" byly mladé holky, schopné propít a protančit celou noc. V Paříži otevřela salon Coco Chanel, tak jak by bylo možné zavrhovat dekádu, která zrodila kardigan, Chanel No. 5 a malé černé, které zůstaly základem šatníku každé ženy? A jen tak bokem - líčení 20. let je opravdu hodně cool.

Helen Lee Worthing, tanečnice ve Ziegfeld Follies, rok 1927; Bebe Daniels a ukázka líčení 1920s; standardní pár

 30. LÉTA
Věk hollywoodských stars a pin-up dívek s červenými rty, vlnami na hlavě a křivkami na těle. Kdo by tak nechtěl vypadat? Chyták je v tom, že bychom tak sice možná chtěly vypadat, ale je to předem prohraná bitva. Ráno vstanete a musíte si naondulovat vlasy; kladená vlna, která tehdy frčela, je práce tak na hodinku a půl. Potom namalovat bezchybné obočí a oční linky. Vykreslit perfektní rty a celý den je hlídat, aby se neošmrdlaly. Navléknout na sebe asi tak pět kousků prádla bez elastanu, nacvakat podvazky na punčochy, pochopitelně se švy, které musejí zůstat za všech okolností rovné, přes to natáhnout saténové šaty a tvářit se, že nic. Jediná žena na světě, která to zvládá, je Dita von Teese, a ta to má jako full time job.

Tady kupodivu o štíhlé postavě nepadlo ani slůvko, přestože módní byla ještě větší štíhlost než v letech 20. Nosily se široké plážové kalhoty a odhalená záda. Také vznikl první šátek Hermés, první nylonky, první make-up Max Factor a první Ray Ban Aviators. Roger Vivier otevřel svůj butik v Paříži a zajistil všem na dlouhou řadu let nádherné boty. A jestli by něco dnešní módě pomohlo, tak surrealistické návrhy Elsy Schiaparelli. Panebože, vždyť mluvíme taky o Marlene Dietrich a to si ani Dita neumí představit, co tahle ženská byla schopná dělat každý den pro perfektní vzhled.

Volnočasový úbor z roku 1934; účesy 30. let; sako ze spolupráce Elsy Schiaparelli a Jeana Cocteau z roku 1937

40. LÉTA
Čtyřicátá léta měla jednu společnou věc s osmdesátými: ramenní vycpávky. Vypadat za válečných let jako drsňačka, která zvládne všechno, bylo in, ale stejně jako osmdesátky, ani tohle není nic, co by bylo potřeba opakovat. Ani o vojenské uniformy nikdo moc nestojí, kromě těch úchylných Japonců, kteří se oblékají jako esesáci a koledují si o to, aby je přišel strašit Adolfův duch.

Tohle je úplně mimo. Vypadat jako drsnačka bylo in? Ne, pracovat na původně mužských postech bylo vlastenecké a leckdy nezbytné. Ano, saka měla hranatá ramena (bez nehospodárných vycpávek), taky knoflíky byly na počet a plisé bylo zakázáné. V krutých válečných časech dokázaly ženské ze zbytků, starého oblečení a mizerných přídělů vykouzlit skvělé modely. Navíc klobouky na příděl nebyly, takže si po večerech můžu prohlížet obrázky Bes-Benových unikátních kreací. A psát o dekádě, ve které otevřel svůj salon a představil nesmrtelný model Bar Christian Dior, je přinejmenším zcestné. A samozřejmě swing, swing, swing.

Gene Tierney, 40. léta; ukázka klobouku Bes-Ben; kostým Bar Christiana Diora z roku 1947

50. LÉTA
Hurá, široké sukně, swing, podvazky, to teď jede! Konečně použitelné desetiletí! Pokud vám teda nevadí, že to mají všichni a bude to zákonitě brzo okoukané. A taky nemůžete takhle chodit na veřejnosti, protože byste mohli narazit na někoho, kdo se potřebuje vůči padesátkofilům vymezit, a plivne na vás.

Tohle je opravdickej hejt - nemám, co bych napsala špatnýho o samotné módě, tak je to fuj proto, že se zrovna tohle retro nosí i v současnosti. Padesátky, moje srdcovky. Klobouky, rukavičky, jehlové podpatky, spodničky. Chodit tak na veřejnosti klidně můžu a taky chodím, a sklízím obdiv za stylovost. Nikdy na mě nikdo neplivnul, tak mám na ty padesátkofily asi štěstí. Teda vlastně smůlu. Swing už tančili jen postarší konzervativci - dívčí srdce bila pro Elvise Presleyho, nikoliv pro Glenna Millera. Líčení bylo zdaleka nejvýraznější za uplynulou dobu a náročnost nalíčení obočí a očních linek byla o dost vyšší než ve zmiňovaných 30. letech. A současné večerní a svatební šaty se ve skutečnosti neustále snaží padesátkám přiblížit. Taky k siluetě široké sukně patří sukně tužková. Jen žádné puntíky, prosím.

Slavné plesové šaty "Diamond" Charlese Jamese; ukázka tužkové linie; ukázka klasického líčení 50. let 

60. LÉTA
Další období hubených a placatých modelek. Na Twiggy to vypadá krásně, ale najděte si nějaké fotky vašich rodičů z té doby. Kraťoučké rovné šaty pod zadek nevypadají na slovanských zadnicích nic moc, nehledě na to, že se v nich nesmíte předklonit a pro jistotu ani moc chodit. Bez roztomilého dívčího kukuče budete navíc působit jako zastydlá puberťačka.

Tak určitě - Twiggy je nepřekonatelná ikona, ale šlo o ideální siluetu, a víme, co znamená slovo ideál. Kromě toho jsou sweet sixties také léty Marilyn Monroe a Jackie Kennedy, a ani jedna minisukni nenosila. Styl hippies (ano, Woodstock byl roku 1967) je také stále dost inspirativní. Květiny a barvy a bláznivé kombinace, které ale tvoří nepřeplácaný celek. V 60. letech se navíc zrodila móda melírovaných vlasů a balerínek, a kdo je nemá v botníku, žejo?!

Model "Mondrian" z dílny Yves Saint Laurena z roku 1965; Jackie Kennedy v roce 1962; ukázka hravých bot a punčoch, které se v 60. letech nosily zejména k Chanelu

70. LÉTA
Jedno slovo: hippies.

Na silném ústupu. Ve skutečnosti byla 70. léta návratem ke 40. létům. Spousta tvídu, kloboučky, rukavice, bílé blůzy a fiží. Samozřejmě maxisukně, ale také něžně ženská princesová linie. Na pódiu už neřádila Janis Joplin, ale Led Zeppelin a Pink Floyd. Ve skutečnosti jsou sedmdesátky stylově hodně zajímavé a neprávem opomíjené.

Kalhoty 70. let; modely sukní z roku 1974; hodně velká stylovka z roku 1972

80. LÉTA
Osmdesátky jsou teď taky jakože in, ale mám dojem, že příznivci tohohle retra byli bez výjimky ve skutečných 80. letech na houbách hodně hluboko v lese. Vzít si lesklý kalhoty a něco neonovýho a předstírat, že jsem hrozně osmdesátková, je trapas, protože tak to vážně nebylo. Bohužel jsem v té době byla ve věku, který ještě nestihl milosrdně zahalit šedý závoj zapomnění, takže mám velmi jasné vzpomínky. Obří mikiny s "křidýlky" na ramenou. Plísňáče. Vycpávky až k uším. Bundičky sešívané z kousků koženky. Sukně do široké gumy v pase. Modré oční stíny a fuchsiová rtěnka. Podprsenky, ze kterých by dnešní holky dostaly osypky. Ne, díky.

Motá se nám tu česká a světová móda dohromady, protože to není totéž. Vláda komunistů nám průběžně zbržďovala módu asi tak o 10 let. Podívejte se, co se normálně nosilo v 80. letech všude jinde. A ona i ta hranatá ramena vypadala elegantně a stále se nosila červená rtěnka.


Osmdesátkový model z dílny Niny Ricci; Vogue z roku 1989

90. LÉTA
Nemám sice v lásce bokovky, ale devadesátky, léta, kdy se všechno nosilo poctivě do pasu, bych zpátky na výsluní viděla nerada. Jen si najděte fotky z tehdejších soutěží miss a pár dílů Beverly Hills navrch. Džíny, nabrané v pase a poctivě vytažené skoro pod bradu. Plavky s kalhotkami přes pupík a vykrojenými vysoko nad boky. Kanýrkové topíky bez ramínek. Odhalená břicha. Balonové rukávy! Grunge! Rave! A holka, která neměla účes podle Rachel z Přátel, se mohla jít zahrabat. Doufám, že devadesátková retro vlna se přižene v době, kdy už budu bezpečně pod kytičkami.

Tady ovšem jednoznačné ano - Beverly Hills a Spice Girls, brrrrrr.

Retro prostě nepotřebujeme. Ať žije budoucnost.

Takže souhrnem. Tenhle výkřik do tmy mě pobavil nejvíc - retro prostě nepotřebujeme, ale pilně ho nosíme, že? Psychedelické vzory a stále se vracející vzor Mondrian ze šedesátých let, květinové vzory let padesátých, vytrvalý námořnický styl (letos to bude tuším pátá sezóna) let třicátých. Od 19. století také denim a od roku 1961 balerínky. Taky kulmy, barvy na vlasy, šátky okolo krku, rudé rtěnky a laky na nehty. Dobrý by bylo psát o tom, čemu rozumím.
Ale já to nikomu neberu, každý, ať si nosí, co chce. Moderní žena nechť si pádí životem v teniskách a džínách, ve špatně ušitých šatech, co je na nich uvedeno 100% PES a v zimě v péřovém kabátě s umělou kožešinou. Já si nechávám vlněné sukně, nylonové punčochy, šaty z hedvábí dokonalého střihu a kašmírový kabát s norkovým límcem. A klobouky a rukavice a perly a kabelky z krokodýlí kůže. Tak nějak si nepřeju, aby ze světa zmizela ženskost a elegance a kvalitní oblečení z pěkných látek. A pevně doufám, že v tom nejsem sama.