NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI lorda Byrona a Davida Bowieho

 

Prý že jsou Britové upjatí a nudní, nemají styl a vůbec. Rozhodně tomu tak nebývalo vždy - ať žije divočina!
Romantici před rozumem, odpoledním čajem a přádelnami bavlny preferovali hory, bouře a duchy a často brali drogy. Jedním z představitelů této společnosti byl i básník George Gordon Byron.
Lord Byron se rád strojil a nechával portrétovat. Byl zvěčněn v tradičním albánském úboru - tmavě karmínovém kabátu, křiklavém šarlatovo-zeleném turbanu a plášti se zlatým vyšíváním. Byl zvěčněn ve vínovém sametu a mušelínové košili se zlatavými cípy, také v tmavorůžovém saténovém županu, z nějž mu vykukuje měkká vlněná košile s velkým poddajným límcem, sepnutá rubínovou broží. Pokud bylo něco okázalé, orientální a cizokrajné, chtěl v tom být lord Byron zvěčněn na obraze.

 

Tam, kde George "Beau" Brummell dával přednost úhledné a přiléhavé upravenosti, zaujetí romantiků pro vášnivost, svobodu a nespoutanou představivost odpovídal volný oděv. Košili nosili plnější, s nabíranými vsádkami na prsou a splývavými rukávy. Nákrčníky byly ladnější a graciéznější. V módě byl "strádající" vzhled, proto se nosily výrazné a široké vycpávky ramen, aby pas působil útleji.
Romantici se inspirovali i v jiných epochách a kulturách. Tu a tam se objevovaly ferronières - čelenky s drahokamy nošené přímo na čele - a velké oblibě se těšily krajkový krejzlík a těžký brokát. Romantici se však zřídkakdy dožili vyššího věku. John Keats zemřel v 25, Percy Shelley v 29 a Byron v 36. (to je určitě tím "strádajícím" vzhledem :-). S jejich odchodem chřadl i romantismus a kolem roku 1840 už byly šaty i způsoby opět přísně upjaté.
Téměř 150 let poté, co Byron odložil svůj první turban, nastartovala kolekce "Piráti" britské návrhářky Vivienne Westwood z roku 1981 novoromantické hnutí. Jednalo se o reakci na drsný a konfrontační styl punku (genialita Vivienne mě stále uchvacuje - to ona přece zavedla punkovou módu!), která si libovala v kanýrech a křiklavých látkách, jaké rádi nosili dávno mrtví básníci a estéti.

 

A podobně jako staří romantici hledali i ti moderní inspiraci v minulosti a exotice - eklekticky vstřebávali vlivy ruského konstruktivismu, cirkusových klaunů, skotského baronského stylu i Davida Bowieho. Tato rozmanitost obnášela i indiánské válečnické malování, lapkovské klobouky a kabáty či pirátské ohrnovací boty, culíky a šátky. Všudypřítomné byly plandavé košile a každý byl výrazně nalíčený.

 

Klubovou scénu v 80. letech - nejprve v Londýně a pak i ve zbytku světa - záhy zaplavili fanfarónští frajírci, vyfintění dandyové, vychrtlé dívčiny a nespoutaní bukanýři. Novoromantické hnutí bylo výrazně androgynní, a tak se občas ukázalo, že ony vychrtlé dívčiny jsou muži a ti fanfarónští frajírci pro změnu ženy.

 

V 90. letech tento revival nakrátko oživil enfant terrible britské módy Alexander McQueen redingoty ve stylu origami, zdůrazněnými siluetami a melancholickými průsvitnými krajkovými blůzami, ačkoli si lze jen domýšlet, jak by lord Byron reagoval na McQueenovy nechvalně proslulé kalhoty s vyříznutými otvory pro hýždě.
Pro mě tedy vždycky byla Vivienne Westwood a tím více božský Alexander hodně "over", ale uznávám,
že raději neoromantika než tepláky. Tedy pokud by to byl muž :-)