LONDÝNSKÝ KRÁL ELEGANCE - Beau Brummell

13.03.2015 14:55

Když už se okolo tématu elegánů v oblecích motám měsíc, bylo by ode mě přinejmenším hanebné, nezmínit se o tom nejelegantnějším z elegantních, o otci všech dandyů, o panu Fešákovi.
Roku 1795 uvalila britská vláda daň na prášek na pudrování paruk, jenž se celá léta používal k bělení pánských vlásenek. Daň se však minula účinkem. Paruky rychle vyšly z módy, a to nejen kvůli této dani, ale rovněž díky tomu, že Beau Brummell, nejvýznamnější autorita udávající módní trendy v jejich dějinách, žádnou nenosil.

George Bryan "Beau" Brummell byl kultovní postavou Anglie na přelomu 18. a 19. století , arbitrem pánské módy a přítelem prince regenta, budoucího krále Jiřího IV. Narodil se v roce 1778 do rodiny politika Williama Brummella, který si přál, aby z jeho syna vyrostl gentleman. Beau studoval na Etonu a předčasně vytvořil jeho módní značku, když modernizoval bílou kravatu, která byla značkou etonských studentů, a ještě na ni přidal bílou přezku. Později na Oxfordu vlastním příkladem způsobil, že se bavlněné punčochy a zašlé šátky na krk staly minulostí. Později si ze tří let v armádě si odnesl přátelství s princem regentem a po návratu do Londýna se začal stýkat s tehdejší módní elitou, vyvolenou skupinkou mladých mužů, kteří směli prince oslovovat důvěrně "Prinny".

Ples v Almacku, pravděpodobně rok 1805; pár vlevo je připisován Brummellovi v důvěrném rozhovoru s vévodkyní z Rutlendu 

Ačkoli byl Beau Brummell bezpochyby dandy, nebyl to módní panák. A byl to právě on, kdo na dalších sto padesát let položil základy takzvaného "stylu anglického gentlemana". V podstatě zcela sám stanovil pravidla, jimiž se tradiční londýnská krejčovství řídí dodnes. Křiklavost a okázalost se doslova ze dne na den staly nedůstojnými. Gentleman měl být posuzován dle úpravy zevnějšku, dokonalého střihu oděvu a jakosti sukna - za každých okolností v tlumených tónech. Staleté tradice narušil Brummell rovněž tím, že se každý den koupal a také se holil a čistil si zuby. Košili měl vždy sněhobílou. A nejradikálnější z jeho reforem byla patrně ta, že v době, kdy byly doposud normou kalhoty ke kolenům a punčochy, on nosil dlouhé nohavice, zpravidla zastrčené do vysokých plátěných bot, avšak jednoznačně dlouhé kalhoty. Úbor tvořený sakem, kalhotami, vestou, košilí a vázankou  - či v jeho případě nákrčníkem - je dodnes standardním kancelářským oděvem ve většině zemí světa, i když jen málokterý moderní úředník, na rozdíl od Beau Brummella, leští střevíce šampaňským.

Reklama na Gillette z roku 1917

Na otázku, kolik tak kvalitní styl stojí, Brummell odtušil: "Mno, s přijatelnými úsporami nákladů lze vše pořídit za osm set liber." Pro srovnání - průměrný plat řemeslníka v té době byl 1 libra týdně a adekvátní částka v roce 2012 se rovná 103.000 liber. Brummell změnil oblékání v umělecký žánr. Údajně mu trvalo pět hodin, než se nachystal, a toto představení chodívalo sledovat celé publikum dalších dandyů. Pobyt mimo dům už si zřejmě pak moc neužil, když se ráno tak dlouho oblékal, odpoledne opět svlékal a na večer se strojil znovu.
Nakonec musel uprchnout ze země před věřiteli, ovšem hlavně vinou hazardu, nikoliv účtů za šaty. A také kvůli tomu, že prince regenta, někdejšího přítele, označil za "tlusťocha". Zbytek života strávil ve Francii a zemřel v psychiatrické léčebně, oděný do hadrů a ležící na slámě.

Beau Brummell Esquire and His Noblemens,Oslo,1965

Brummellovo jméno se stalo symbolem pro styl a dobrý vzhled, a proto si ho propůjčila celá řada výrobků, nebo bylo zmiňováno v písních a poezii. Jedním z příkladů je barva Beau Brummell Brown, používaná exkluzivně pro 1931 Oldsmobile. R. 1934 byl Brummellovým jménem pojmenován hybrid rododendronu od Lionela de Rotschild. Ve 40. a 50. letech pak hodinář LeCoultre prodával hodinky Beau Brummella s minimalistickým designem a bez čísel.

John Barrymore v roce 1924, Stewart Granger v roce 1954 a James Purefoy v roce 2006 - různá filmová ztvárnění Beau Brummella