SWING TO THE SPRING

27.03.2015 11:42

Protože se blíží velký swingový večer Ondřeje Havelky v Lucerně, bylo by nasnadě malé entrée. Příště si
můžeme povědět něco o tom, jak to na parketu pořádně roztočit.

Swing je jazzový styl, který se utvářel od konce 20. let 20. století a v němž došlo k širšímu uplatnění jazzu jako populární taneční hudby a k míšení černošských a bělošských prvků. Tvoří přechod od tradičního (historického) k modernímu jazzu.

Swing se formoval jako vývojové stádium tradičního jazzu v letech 1927-1935 a největší slávu sklízel ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Je nerozlučně spojen s Benny Goodmanem, výborným klarinetistou, vedoucím různých souborů, které hrály swing v jeho klasické podobě. Benny byl jedním z prvních bělochů, kteří se prosadili v černošském hudebním stylu. Jeho skladby byly originální a na rozdíl od černošských interpretů je hrál s jakýmsi evropským nádechem.

 

Po velké hospodářské krizi na přelomu dvacátých a třicátých let nemělo již publikum pochopení pro hýřivý (tradiční) jazz. V roce 1932 skončila americká prohibice, sice ambiciózní, ale nakonec neúspěšný experiment. Uhlazený a optimistický swing je tedy reakcí na Nový úděl amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta, kdy společnost pomalu získávala opět svou naději a jistotu.

Doba swingu byla zároveň epocha velkých orchestrů (big bandů) složených ze tří až pěti saxofonů, dvou až čtyř trubek a jednoho až čtyř trombónů, k tomu je navíc třeba připočítat nezbytnou rytmickou část - klavír , bicí soupravu, kontrabas a kytary; vedle toho ale stále existovaly malé hudební skupinky nejrůznějších sestav. Ve swingových orchestrech se zcela poprvé setkávali černí i bílí muzikanti na jednom pódiu. Mezi legendární swingové a jazzové big bandy té doby např. patřil, mimo jiné, i u nás velmi populární a svým způsobem i dodnes legendární Orchestr Glenna Millera. Jeho originální a nezaměnitelný zvuk orchestru spočíval v tom, že Glenn Miller nahradil trubku, hrající melodickou linku (nejvyšší ton akordů), klarinetem, podle toho jej jeho milovníci hned poznali.

Po druhé světové válce už swing nepředstavoval veškerý hudební střední proud, pro mnohé už byl příliš uhlazený a hodil se jen jako taneční hudba. Po válce mělo u nás téměř každé okresní město svůj vlastní velký taneční orchestr, sice amatérský, který hrál k tanci na tanečních zábavách a estrádách. Na přelomu 60. a 70. let jejich éra skončila nástupem elektrofonických kytar. Přišla móda Beatles, u nás bigbítu. Byly tu i důvody ekonomické - pořadatel chtěl na zábavě vydělat, čtyři mladíci s elektrickými kytarami byli levnější než velký taneční orchestr. Jazz se ubíral neklidnějšími cestami bopu a coolu a pozornost středního proudu posluchačů na sebe převzali sóloví zpěváci, jako byl Frank Sinatra, kterým velké orchestry nemohly konkurovat, jen je doprovázet.

Mezi americkými swingovými big bandy a jejich kapelníky vynikali zejména Count Basie, Jimmie Lunceford, Andy Kirk, mezi bělošskými muzikanty Benny Goodman, Jimmy Dorsey a jeho bratr Tommy Dorsey, Woody Herman a Glenn Miller.

 

Swing v českých zemích

U nás tento styl zažil největší rozmach ve čtyřicátých letech. Během německé okupace však nebylo možné se otevřeně hlásit k americkým vzorům, přičemž nacisté považovali swing - jakož to hudbu vycházející z jazzu - za hudbu méněcenné rasy. Mezi
nejvýznamnější orchestry patřil orchestr Karla Vlacha, R. A. Dvorský a jeho Melody Boys, orchestr Emila Ludvíka, orchestr S. E. Nováčka, orchestr Jaroslava Maliny a další. Ze zpěváků např. Inka Zemánková, Arnošt Kavka nebo Sestry Allanovy. Druhá světová válka předčasně ukončila život několika významným hudebníkům.

 

 

Další problémy přišly po skončení války s obviněními ohledně spolupráce s Němci. Definitivním zlomem se stal nástup komunismu v roce 1948. Orchestry byly znárodněny a v padesátých letech zavedeny ideově ovlivňované zkoušky. Přesto přese všechno mezi nejlepší poválečné české swingaře dodnes právem patří, mimo jiné třeba Karel Vlach, Gustav Brom, Karel Hála, ze zpěvaček Eva Pilarová či Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.

 

 

Co já se naseděla u filmů pro pamětníky a navzdychala nad neodolatelným knírem R. A.
Dvorského!

 

R. A. Dvorský (via T. Břicháček)

Vlastním jménem Rudolf Antonín. Narodil se ve Dvoře Králové nad Labem v roce 1899, kde také strávil své dětství a vystudoval obchodní školu. Od dětství byla jeho životní vášní hudba; učil se hře na klavír, kytaru, harmoniku i housle; rád zpíval, v letech dospívání začal skládat písničky.

V letech první světové války vystřídal několik fádních zaměstnání obchodně-administrativního typu ve Dvoře Králové a v Trutnově, naposledy a nejdéle ve královédvorském pivovaru. Ve volném čase komponoval melodie k písničkám, na tomto poli zaznamenal určité úspěchy, když řada těchto písniček byla vydána hudebními nakladatelstvími (např. Královedvorské
písničky, 1917). Koncem války působil také jako dirigent královédvorského smyčcového orchestru a jako člen místního ochotnického divadelního souboru, ve kterém se seznámil se svou budoucí ženou Marií.

Na jaře 1919 opouští zaměstnání v pivovaru i rodné město a odchází do Prahy, aby se již natrvalo věnoval hudbě. Nejprve zde od roku 1919 do roku 1924 působil v hudebním nakladatelství Springer. Ve volném čase se věnoval komponování, po večerech vystupoval zejména jako klavírista v nejrůznějších podnicích a souborech, např. v Hašlerově kabaretu, v kabaretu Červená sedma či v orchestru Ladislava Blaschkeho. V roce 1920 se oženil, v roce 1922 se mu narodil syn Miroslav.

Po odchodu z nakladatelství Springer se již živí pouze jako hudebník. Účinkuje v různých souborech v hotelových restauracích,
v kavárnách i v nově vznikajícím rozhlase. V roce 1925 získává povolení úřadů ke změně jména na R. A. Dvorský. Téhož roku zakládá vlastní čtyřčlennou skupinu Melody Makers, která se v druhé polovině 20. let stala jednou z významnějších kapel na československé hudební scéně; účinkovala s úspěchem i v zahraničí. Band však neměl dlouhého trvání - roku 1929 se rozpadl.

 

Nicméně ještě v roce 1929 Dvorský zakládá nový soubor Melody Boys, který, jak se později ukázalo, měl svým věhlasem předchozí kapelu mnohonásobně překonat. Soubor od počátku oplýval kvalitními hudebníky, kteří ovládali hru na vícero nástrojů (jedním z nich byl v první fázi i trumpetista a písničkář Karel Vacek). Členové souboru také dobře zvládali vícehlasý zpěv, který se stal ve 30. letech (mimo jiné i s jejich přispěním) velmi populární.

Melody Boys plně využívali moderní technologie: písně ze svého repertoáru nahrávali na gramofonové desky a vystupovali v rozhlase. Díky tomu se stali poměrně rychle dobře známí širší veřejnosti. Značný úspěch u publika zaznamenala v roce 1931 Vackova píseň Cikánka; gramodesek s touto nahrávkou se prodalo rekordní množství. V první polovině 30. let v repertoáru souboru ještě dominovaly polky, valčíky a tanga, převažoval vícehlasý zpěv.

Od počátku 30. let Dvorský účinkoval jako herec v řadě filmů ve vedlejších rolích, kam byl angažován spíše kvůli svému zevnějšku a pověsti, než kvůli hereckým schopnostem. Ještě častěji ve filmech vystupoval spolu s Melody Boys jako hudebník (např. Muži v offsidu).

V roce 1936 Dvorský zakládá nové hudební nakladatelství, které se v následujících letech úspěšně vyvinulo v jedno z největších v republice. Nakladatelství se zaměřovalo na notoviny, a to především k moderním tanečním písničkám.

Ve druhé polovině 30. let, a zvláště na jejich konci, se Melody Boys začínají postupně výrazněji orientovat na moderní taneční hudbu ovlivněnou swingem, přičemž Dvorský stále častěji vystupuje jako sólový zpěvák. Dvorského band se stává jedním z nejvýznamnějších a nejvyhledávanějších hudebních těles v republice. Hraje v rozhlase, ve filmech, vystupuje v nejlepších podnicích, jako jsou pražské Barrandovské terasy či karlovarský hotel Richmond.

V roce 1937 si Dvorský zahrál spolu s Hanou Vítovou hlavní roli v umělecky nenáročném, avšak komerčně úspěšném filmu Krb bez ohně.

 

 

Vrchol Dvorského kariéry lze situovat do pochmurných let 1938 až 1944. Právě z této doby pochází většina těch písniček z jeho repertoáru, které jsou dodnes známé širšímu publiku. Tehdy se Dvorského rozšířený orchestr orientoval z podstatné části na moderní taneční hudbu swingového stylu (ač pro patřičné publikum nadále hrál polky a valčíky), přičemž Dvorský vystupoval jako sólový zpěvák. V tuto dobu Dvorský spolupracoval s nejlepšími soudobými českými skladateli (např. s Jiřím Traxlerem) a textaři. V tomto období měl Dvorského orchestr řadu velkých koncertů mj. v pražské Lucerně a na koncertních turné po celém tehdejším protektorátu.

 

Cesta R. A. Dvorského na vrchol slávy byla dlouhá, konec jeho kariéry přišel naopak v podstatě ze dne na den. Na jednom z koncertů pro dělníky na podzim 1944 se nevytopené tovární hale nachladil, dostal zápal plic a následně u něj propukla tuberkulóza. Konec války a osvobození prožil na nemocničním lůžku. Nemocnici opustil až začátkem roku 1946.

 

Po propuštění z nemocnice se k činnosti kapelníka ze zdravotních důvodů nevrátil a věnoval se jen svému nakladatelství. Alespoň na tomto poli se rýsovaly výborné perspektivy, když se mu dařilo navázat styky se zahraničními firmami. Slibnému vývoji však učinil přítrž únor 1948. Ještě před ním a mnohem výrazněji postihla Dvorského rodinná tragédie - ztráta jediného
syna Miroslava, který zemřel na podzim 1947.

 

V roce 1949 bylo Dvorského nakladatelství znárodněno a zařazeno pod státní nakladatelství Orbis. V letech 1949 až 1953 Dvorský pracoval jako referent v Orbisu a dalších státních hudebních nakladatelstvích. Jeho manželství, které již dlouhá léta nebylo harmonické, se o smrti syna a v tíži doby rozpadlo.

 

V této atmosféře začal uvažovat o emigraci s nadějí na získání práce v hudebním nakladatelství ve Spojených státech. V roce 1950 se zapojil do skupiny, která plánovala opuštění republiky v malém civilním letadle. Plán se nakonec neuskutečnil, po letech byl nicméně vyzrazen a Dvorský spolu s dalšími účastníky byl v září 1953 zatčen a odsouzen na pět let odnětí svobody za velezradu. Trest byl odvolacím soudem snížen na tři a půl roku. Neodpykal jej celý, když byl v květnu 1956 mj. ze zdravotních důvodů (znovu u něj propukla tuberkulóza) podmíněně propuštěn.

 

Po návratu z vězení se před Dvorským otevíralo posledních deset let života, ve kterých se po mnohaleté odmlce znovu věnoval aktivní hudební dráze. Jednak se vrátil ke své někdejší kompoziční činnosti; několik písniček, ke kterým složil hudbu, se stalo ve své době populární. Od roku 1957 také znovu vystupoval na veřejnosti, a to zejména v různých estrádách.
Na deskách Supraphonu nazpíval ještě několik málo písniček, z nichž poslední, Hašlerovu Hezkou vzpomínku, nahrál jen několik týdnů před svou smrtí. Zemřel, předčasně přestárlý, v roce 1966.