La sape lze vysledovat do raných let afrického kolonialismu, a to především v Brazzaville a v Kinshase. Francouzským úkolem bylo tyto "hrubé" a nahé" Afričany zcivilizovat. Přivezli obnošené oblečení z Evropy jako vyjednávání a získání loajality. Brazzaville se brzy stalo "nejoblíbenějším rezidenčním místem pro bílé a sídlem koloniální vlády." Sluhové Francouzů a nižší úředníci se již brzy stanou tzv. konžskou elitou.
Hlavní vliv na konžskou elitu během bouřlivých dvacátých let měli západoafričtí koloniální dělníci, kteří přijeli do Konga. Tito "Bapopo" nebo "Coast Men", jak se jim říkalo, sloužili jako inspirace pro konžskou elitu, "k boji se zakořeněnými pocity méněcennosti ve srovnání s nimi" od francouzských a belgických kolonialistů. Mladí konžští muži vzali styl svých pánů a učinili ho svým.
"Uchváceni snobstvím a rafinovanou elegancí oděvů Coast Men, odmítli konžští sluhové antikvární oblečení svých pánů a stali se neúnavnými konzumenty a vášnivými znalci, vynakládajícími extravagantně své chudé mzdy na pořízení nejnovější módy z Paříže." Sluhové používali své kontakty ve Francii k získání oblečení a raději byli napůl vyhladovělí, ale v drahém oblečení.
V 60. letech, v období dekolonizace, ale tato haute couture subkultura dostala náhle nový rozměr. Prezident Mobutu Sese Seko, tento samozvaný "Otec národa", povýšil program authenticité na oficiální státní ideologii, šlo tedy o jakýsi "návrat ke kořenům". V podstatě bylo tedy dovoleno pouze to, co v žádném případě nepřipomínalo bývalé kolonizátory. Takže jistě pochopíte, že západní styl oblečení - a to především oblek, košile a kravata - zrovna dovolen nebyl. Sapeurs se ve svých oblecích setkávali tajně a tato setkání byla výrazem svobody v represivním Mobutově režimu. Tajně tedy především proto, že oblečení Sapeurs "bylo považováno za čin ideologického povstání" a jakýkoliv stoupenec režimu měl dovoleno takto oblečeného muže na ulici brutálně zbít.
Toto skončilo po roce 1990, kdy byly vzneseny požadavky na liberalizaci. Zároveň se do Konga vrátili také uprchlíci, kteří žili převážně v Paříži a v Londýně a hnutí La Sape dodali další švih a eleganci. Dnes jsou Sapeurs bráni jako kulturním dědictvím a vláda si je předchází a jsou respektováni jako "miláčkové režimu".
Italský fotograf Daniele Tamagni, který narazil na Le Sapuers v roce 2007, tvrdí, že existují i jiné subkultury, které se oblékají do tradičních kiltů
Většina z nich má dnes běžné zaměstnání a musí šetřit (a často krást v obchodě) kvůli své drahé závislosti na módě. Jednoduchost je klíčem a naučit se, jak se oblékat jednoduše a elegantně (a pravidlo Coco Chanel "maximálně 3 barvy" zde maximálně platí), je tajemstvím úspěchu outfitu. Ale nejde jen o oděv. Očekává se, že sapeur bude mít bezvadné gentlemanské manýry. Být sapeurem znamená pochopit (a praktikovat) všechny kodexy chování očekávané od gentlemana. Také se musí naučit, jak správně stát a chodit, stejně tak jako mluvit plynně francouzsky. Praxe "sapologie" je formou úniku, které mnohým umožňuje zapomenout na ochromující chudobu a ekonomické problémy v jejich každodenním životě. Obleky a doutníky jsou symboly luxusu a bohatství představující odhodlání a ambice idealizovaného evropského životního stylu; outfity, rozjasňující ulice Brazzaville, nabízí záblesk naděje a prosperity pro mnoho lidí.
A podle mě to dělají dokonale uchvacujícím způsobem. Voilá,
užijte si. Další foto postupně zde: www.facebook.com/pages/N%C4%9Bkdo-to-r%C3%A1d-vintage/1214279095254776?ref=hl
Žádné komentáře:
Okomentovat