Kavárna hotelu Evropa je jistě jednou z nejkrásnějších hotelových kaváren v Praze, už pro oválný ochoz v patře, očividnou ušlechtilost použitých materiálů, nádherné secesní lustry. K hlavní kavárně patřily přirozeně další prostory, včetně Zrcadlového sálu v prvním patře, kde se v prosinci 1912 uskutečnilo první a zároveň jediné veřejné čtení Franze Kafky. Na pozvání Herderova svazu, jenž byl mládežnickou organizací pražské lóže židovského řádu B'nai-B'rith, předčítal svou povídku Ortel. Tehdy se hotel jestě jmenoval Arcivévoda Štěpán (Erherzog Stefan).
O dvanáct let později, v roce 1924, kupuje hotel český restauratér Karel Šroubek. V hotelovém archívu se dochovala složka z roku 1937, obsahuje novoroční pozdravy a telegramy adresované Šroubkovi. Svědčí o významu tohoto podnikatele. Mezi odesilateli jsou ministerský předseda Hodža, ministr zahraničí Krofta, ministr sociálních věcí Nečas, předseda agrárníků Beran nebo lidovců Šrámek.
Karel Šroubek se vypracoval z majitele obyčejné restaurace na rohu Václavského náměstí a Lützowovy ulice (dnes Opletalova) v pořadatele hradních recepcí. Jeho podnik měl přes 600 zaměstnanců a řídil se pravidly, která Šroubek stále znovu upravoval: "Při nákupu husy zjistíme její stáří tím způsobem, že ohneme konec chrupavky prsní kosti. Chrupne-li tato při učiněné této zkoušce, můžeme být směle ubezpečeni, že husa je mladá a bude po upečení křehká."
Šroubek vedl svůj podnik stylem, který si údajně nezadá s postupy současných manažerů. Zavedl hotelové logo, vlajku, veřejně přístupné ceníky.
Logo hotelu Šroubek
Zisky přinášel i doplňkový prodej skla, porcelánu či šperků i inzerující firmy. Vše pak Šroubek neustále vyhodnocoval a zdokonaloval. Své učně, kterých měl až 30, prý mimo jiné vyučoval úsměvu a zdravení, kuchaři museli být prvotřídní odborníci. Využíval i nové poznatky, které si přivážel ze zahraničních cest. Recepty, které na cestách se svou paní Bertou Šroubkovou shromažďovali, tiskl ve Zlaté knize grandhotelu Šroubek, kterou vydával jednou ročně.
V srpnu 1932 se v Grandhotelu Šroubek ubytuje chicagský starosta Antonín Čermák. Každé ráno snídá ve zdejší kavárně a velkými okny přehlíží přilehlé náměstí.
Chicagský česky tištěný list Svornost (v americké metropoli žilo v té době 275 tisíc Čechoslováků), jehož redaktor starostu provázel, popsal příjezd Čermákovy kolony před budovu hotelu: "Když naše auto zastavilo, ozvalo se z mnoha set hrdel nadšené provolávání slávy: Nazdar! Vítáme vás! Ať žije Čermák! Dav začal se hrnouti k autu. Byl tu sice kordon policie k udržování pořádku, aby bylo zachováno místo pro příchozí ke vchodu do hotelu, ale v jedné chvíli se zdálo, že policisté nebudou schopni odolati strašlivému návalu a že budeme tímto dobromyslným a nadšeným, ale bezhlavým davem umačkáni i s Čermákem."
Kdepak, tentokrát ještě Čermák přežil.
O šest měsíců později takové štěstí neměl. Patnáctého února 1933 ho postřelil anarchista italského původu Giuseppe Zangara. Dodnes není zřejmé, zda šlo o atentát na prezidenta Roosevelta, kterého Čermák provázel při cestě na Floridu, jak zní oficiální a také převažující vysvětlení, anebo byl od počátku cílem právě Čermák a za atentátem stála chicagská mafie. Tři týdny po útoku, 6. března 1932, Antonín Čermák, rodák z Kladna, umírá.
Uplyne dalších šest let a hoteliérův slogan: "Za živa u Šroubka - po směru v nebi!" zní najednou jako z učebnice černého humoru. Prahu okupovali nacisté, ale válka jestě nezačala. Alespoň pro zbylou Evropu ne. A tak se mohl v následujících měsících odehrát v kavárně Šroubkova hotelu jeden z nejpozoruhodnějších příběhů, jež Praha ve svých moderních dějinách zažila.
"Všechno se to stalo během jednoho telefonického rozhovoru v prosinci 1938. Chystal jsem se odjet příští pondělí lyžovat se svým přítelem Martinem Blakem. Zavolal mi a řekl prostě: Zrušil jsem dovolenou a doufám, že uděláš totéž. Odjíždím do Prahy. Dostal jsem velice zajímavý úkol a potřebuji tvou pomoc. Mám hrozně naspěch a nemám čas na podrobnosti, ale moje adresa je hotel Šroubek Praha. Přijeď, jak nejdřív můžeš," vzpomínal později Nicholas Winton.
Odjel okamžitě.
A od malého stolku v hotelové kavárně (stojí hned za sklem, jež odděluje podnik od Václavského náměstí) zorganizoval mezi 14. březnem a 2. srpnem 1939 záchranu 669 převážně židovských dětí. Je to čin, "který nemá v lidských dějinách obdoby", říká dnes tabulka umístěná v rohu kavárny - nad stolem číslo šestnáct.
Nicholas Winton v Grandhotelu Šroubek ve filmu Nickyho rodina
V jedenapadesátém roce komunisté hotel Karlu Šroubkovi sebrali. Jeho děti emigrovaly, v pětapadesátém roce opuštěný Karel Šroubek umírá. A úřady hotel přejmenovaly na nynější název - Evropa.
Současný stav
A pak, že nejsou kavárny důležité! Každopádně jak jsem již zmiňovala, Grandhotel Evropa je dnes zavřený s velkolepým plánem na rekonstrukci a vestavbu ve vnitrobloku. Podle vizualizace soudím, že už se mi tolik líbit nebude. V zachování stylové kavárny ale doufám. Co kdyby zase potřeboval někdo zachránit?
Vize budoucnosti
Žádné komentáře:
Okomentovat