1. OBLÉKNU SI PUNTÍKOVANÝ ŠATY A JSEM ÚPLNÁ MARILYN MONROE
Jo, tohle mě vytáčí úplně nejvíc, a tím víc, že nevím, odkud se to vzalo. Jasně, puntíky se nosily, ale ne víc, než proužky nebo kostičky. Jestli se nejaký vzor někdy preferoval, tak to byl květinový potisk (Dior). Nehledě na to, že všechny dostupné šaty mají pěkně jednotný střih a jsou z bavlny (ze špatné bavlny a jsou hrozně ušité, ale to sem tak úplně nepatří). Tak já bych jenom doplnila, že si neumím představit, jak ženský nosí všechny stejný šaty a že se šily z hedvábí nebo alespoň z acetátu. S rukávky a límečkem nebo mašlí většinou. Navíc dnešní výrobci nějak dost šetří na látce, a tím se dostáváme k bodu 2.
Tak to je přesně ono - nesmyslný střih, kraťounká sukně, hlavně, že mám puntíky
A takhle vypadly šaty doopravdy
2. SE SUKNÍ NAD KOLENA JE HEZKY VIDĚT MOJE DRAHÁ SPODNIČKA
Jo, to ona vidět je. Hapruje to v několika věcech. Za prvé spodničky nebyly z mnoha vrstev umělého tylu, ale většinou z jedné vrstvy vyztuženého nylonu s kosticemi. Za druhé spodnička mohla být vidět maximálně při zdvižení sukně při tanci nebo na pin-up fotkách. Že by vyčuhovala zpod sukně jen tak, to tedy nikdy. Ale hlavně, tedy za třetí, spodnička vykukovat prakticky ani nemohla z toho prostého důvodu, že se sukně nad kolena prostě nenosily. Christian Dior stanovil v roce 1947 prakticky na celá padesátá léta délku 30 cm od země. Což je cca do půlky lýtek. Ne vždy se tahle délka striktně dodržovala, ale kolena se rozhodně neukazovala.Ty centimetry navíc z poválečné radosti z konce přídělových kupónů a obecného nedostatku jsou určující. Pencil skirt se toto pravidlo týká pochopitelně také.
2. SE SUKNÍ NAD KOLENA JE HEZKY VIDĚT MOJE DRAHÁ SPODNIČKA
Jo, to ona vidět je. Hapruje to v několika věcech. Za prvé spodničky nebyly z mnoha vrstev umělého tylu, ale většinou z jedné vrstvy vyztuženého nylonu s kosticemi. Za druhé spodnička mohla být vidět maximálně při zdvižení sukně při tanci nebo na pin-up fotkách. Že by vyčuhovala zpod sukně jen tak, to tedy nikdy. Ale hlavně, tedy za třetí, spodnička vykukovat prakticky ani nemohla z toho prostého důvodu, že se sukně nad kolena prostě nenosily. Christian Dior stanovil v roce 1947 prakticky na celá padesátá léta délku 30 cm od země. Což je cca do půlky lýtek. Ne vždy se tahle délka striktně dodržovala, ale kolena se rozhodně neukazovala.Ty centimetry navíc z poválečné radosti z konce přídělových kupónů a obecného nedostatku jsou určující. Pencil skirt se toto pravidlo týká pochopitelně také.
Čirá hrůza a vyčuhující zadek
Nylonová spodnička
3. MUSÍM MÍT PUNČOCHY SE ŠVEM
Zkrátila bych to na pouhé "Musím mít punčochy". Vzhledem k tomu, že šev byl vlastně z nouze ctnost a byl dán typem plochého pletacího stroje, tak punčochy přechodem na stroj kulatý někdy na začátku 50. let šev ztratily. Samozřejmě se švem - často ozdobným - se vyráběly dál, ale podmínka to není. Ale opakuji - byly to nylonové punčochy na podvazky, nikoliv silonové punčocháče nebo samodržící punčochy. A nylon se pozná na první pohled. Jo, a jen pro připomenutí - podvazky se (s výjimkou pin-up fotek) neukazují nikdy. Pod spodničkou se nosilo ještě úzké kombiné, aby ani při závanu větru nemohl vidět podvazek nikdo s výjimkou manžela.3. MUSÍM MÍT PUNČOCHY SE ŠVEM
Ozdobné punčochy
Momentka ze striptýzového baru asi
4. BOTY S T-STRAPS NEBO PÁSKEM PŘES NÁRT JSOU PROSTĚ RETRO
To nepochybně jsou. Protože to jsou boty jako stvořené pro pohodlný tanec či procházky, tak se boty "s téčkem" nosí od dob charlestonu. ALE. V každé dekádě měly boty konkrétní tvar. Jako na potvoru to v padesátých letech byly boty se špičkou a jehlovým, jakoby podlomeným, podpatkem. Klidně s t-straps, i když jako typické jsou lepší pro styl Great Gatsby. Takže je mi líto, křusky s kulatou špičkou, tlustým nízkým podpatkem z uměliny pásky nezachrání.
T-straps ve 20. letech
T-straps ve 30. letech
T-straps ve 50. letech
Hnusný křusky od Vietnamců
5. VYSOKÉ PODPATKY, PLATFORMY, BALERÍNY, KLÍNY, PUNTÍKOVANÉ TENISKY A ČERNOBÍLÉ BOTY JSOU NAPROSTO RETRO.
Tohle je vyšší level než přechozí bod. O jehlovém podpatku jsem psala výše; jeho výška byla 7,5 cm. A platformy se prostě nenosily. Nosila je jenom Carmen Miranda, ale to byla exotická a extravagantní zpěvačka. Boty na klínu se také nenosily. Myslím, že to bylo dáno tím, že platformy a klíny ze dřeva se z nouze nosily za války a celá padesátá léta tohle negovaly. Puntíkované tenisky, ani žádné jiné tenisky prostě ne. Nikdy, s výjimkou tenisu a výletu do přírody. Baleríny jsou trochu na hraně. Nosila je samozřejmě Audrey Hepburn, ale jinak byly určené pro teenagery a dospělá žena by v nich nechodila. Botami pro dámy, které nemohly nosit podpatky (ale také jen do určitého věku), byly mokasíny a saddle shoes. Oboje se nosilo povětšinou s bílými ponožkami a to klidně i ke kožichu. Saddle shoes ale nejsou jakékoliv černobílé boty - ony mají konkrétní tvar a určení barev. Stačí mrknout na pár obrázků.
Lodičky 50. let
Z jednoho školního hřiště
Saddle shoes se dají nosit vždy, všude a ke všemu :-)
Ty mašličky to nezachrání
Tady je špatně úplně všechno - kráska z bronxu
6. VICTORY ROLLS JE JEDINÝ SPRÁVNÝ ÚČES, JINAK SI ZAKRYJU VLASY ŠÁTKEM
NENÍ!!! Victory rolls se nosily ve 40. letech (asi taky podle čeho se jmenujou?!) a NIKDY jindy. V padesátých letech se prostě nosily vlny. A šátek, to je druhá taková obludnost. Učesat si victory rolls a zakončit to šátkem a vzít si k tomu padesátkový šatičky je hovadina největšího kalibru. Protože ten šátek nosily ženský, který za války musely pracovat v továrnách. Většinou pod ním měly také schovaný vlasy na natáčkách, aby byly večer pěkný. Takže když vyměníte šaty za montérky, tak je to ok. Jinak je to akorát poslepovaná obludnost.
Pobavilo mě, že u toho bylo napsáno, že je to pravý pin-up účes a ještě k tomu děvče přihodilo ten obrázek s montérkama :-)
Tohle je skvělý - vypadám jako emo Hello Kitty, ale mám victory rolls, tak cajk.
Jane Russell má jeden z nejtypičtějších účesů 50. let
Italská vlasová módní vlna - tohle nosila Liz Taylor a Gina Lollobrigida
7. KOUPÍM SI RUDOU RTĚNKOU A JSEM VYSTAJLOVANÁ
Už jsem to párkrát slyšela - já se prostě nemaluju. Tak to je blbý, to totiž v 50. letech dělali všichni. Teda dělaly všechny. A není to jenom rtěnka. Jsou to samozřejmě také linky a HLAVNĚ - tvarované obočí do lomeného oblouku. Stáří fotky bezchybně poznáte podle stylu líčení. Červený lak na udržovaných nehtech je téměř povinností.
8. V 50. LETECH SE ŽENY NEMUSELY STYDĚT ZA SVOJE KŘIVKY A BYLY TO ŽENSKÝ KREV A MLÍKO
To jsem teď nedávno četla u prodejce vintage šatů. Taková krásná pitomost pro tlustý holky. V padesátých letech se po 20 letech uvolnění znovu vrátil korzet (a feministky se mohly zbláznit), protože se prostě nosila hourglass figure a štíhlý pas byl nezbytností. Není potřeba se stydět za boky a poprsí, ale je mi líto, špeky už se po baroku asi nikdy do módy nevrátí.
Takhle ano
A tohle prostě hezký není, i když bude slečna vyprávět, že je se sebou náramně spokojená
Takže závěrem - nevažte se na puntíky a boty pro striptérky, vypadáte pak všechny stejně a poněkud směšně. A nezapomeňte, že dáma v 50. letech nevyšla bez sladěného kloboučku, rukaviček a kabelky. Ostatně kožešinou a perlami taky nic nezkazíte. 50. léta byla nejženštější a nejelegantnější v celém století, takže fakt není nutné nosit obrovské výstřihy a sukně pod zadek. Buďte chic a ono to bude sexy i s límečkem až ke krku.
Dredy, kérky... moc vjemů, moc vjemů
Omlouvám se případným puritánům, ale tohle mi evokuje E55
A abych jenom nebyla zlá, tak 2 opravdu hodně pěkné příklady, jako rozhodně ano:
Tak já nevím....vycházím jenom ze vzpomínek z dětství a to tak....Poslední foto,žena vamp v černém - to padesátá léta nejsou ani omylem. Pravdou je, že má maminka v socialistickém Československu neměla možnost poslední světové módy, ale jehly se fakt nenosily. Vysoké podpadky ano, ale ne takto úzké. Ty přišly k nám až někdy v letech šedesátých. Samonosné punčochy??? v padesátých letech? No to snad nééé. Jedině podvazky. Vím to, dědila jsem po mamince.Kalhotky - rozhodně delší nohavičky a podprsenka? Oho, já byla z poměrně chudé rodiny a podprsenka, to byl ten báječný kousek prádla, který jsem ( dokud to velikostně šlo), dědila po mamince. Ona měla malé číslo, to měla štěstí, podprseka tak nebyla mučícím nástrojem z prošitého saténu a s úzkými ramínky. Mimochodem, ta velká čísla se ani nesehnala a podprsenky na velká prsa se šily u švadleny.Tak tento tvar určitě ne. Oblý košíček? Nikoliv, tenkrát frčely "stany". Ramínko nastavovatelné pomocí posouvacího klipu? No to je fantasmagorie. Pěkně napevno našité - popřípadě s takovou tou žabičkovanou gumou na koncích. To už byl luxus. Jinak ta pevná ramínka ze saténových stužek, ta se zařezávala až do krve.. Zapínání vzadu na knoflíčky. Jsem 52 ročník. Módu 50tých let nosila maminka ještě hodně dlouho i v letech šedesátých, tenkrát se zimník nebo lodičky nekupovaly rok co rok. Kabát tak za 10 let. Pamatuji ty oblé límce a velké kulaté knoflíky. Popřípadě jeden, co byl vidět pod límcem, ostatní byly schované. Střih A. Široké pásky na šatech.Přezka kulatá, protahovací. Potažená stejným materiálem, jako pásek. I hranaté, ale též masivní a potažené. Žádný blýskavý kov. Ano, kolena rozhodně zakrytá. Šaty pouzdrové se širokým páskem. Ty široké sukně přišly s rockenrolem. Spodnička, sukně černá, červená a černý, červený nebo bílý široký pásek. Jako dívenka jsem to nosila s černým přiléhavým tričkem s lodičkovým výstřihem a se "šlupkami". To bylo maximálně úzkoprofilové zboží, nazouvací balerínky s gumovou podrážkou a gumou na stáhnutí. Byly nádherné, měla jsem červené a zcela si v nich jako dítě zničila nohy. Šmajdala jsem z nich hodně dlouho. Jediná puntíkatá věc, bez které se padesátá léta neobešla byl červený bavlněný šátek s bílými puntíky. Ty šátky nosily ženy ve vlasech a dokonce i muži u krku v rozhalence, nebo na sport i k tričku. Kalhoty pumpky. Ty nahradily plátěné úzké do pasu vysoko posazené dámské kalhoty, také doplněné širokým páskem. A halenky. Halenky na tisíc způsobů. Umělotina na halenky ne!! Jen jemná bavlna, krepdešín a hedvábí. Materiály fakt krásné, šmelilo se s nimi o sto šest. Pánské kalhoty volné, se sámky na předním díle. A zase pásky. Pásek a klobouk, a rukavice. To byla nutnost.Rukavice frčely světlé až do žluta, semišové. Kabáty baloňáky, to byl také šlágr. A ještě taková lahůdka. Podrážky ze surové gumy. Dnes by se řeklo fakt pecka!!! Pánská a dámská obuv s podrážkou ze světlé surové gumy. Gutaperča. Vím, o čem píši, táta s tím šmelil a já jako dítě jsem ho málem dostala do kriminálu, když jsem nějaké návštěvě chtěla z pod gauče vytáhnout srolovaný balík téhle drahocenné suroviny se slovy : podívejte, co tady taky máme! Vím to vše celkem do podrobna, maminka byla zástupce vedoucí v dámské konfekci ve Vršovicích na hlavní třídě. Ona v konfekci pracovala celý život. I já se o módu snad díky tomu hodně zajímala. Ano, nejsou to vzpomínky na žádnou vysokou krejčovinu ze salónů, ale ony tenkrát už byly na ústupu a konfekce je nahrazovala. No a právě na ní se pamatuji.
OdpovědětVymazatZapomíná vždy zdůraznit, že jde o americká 50. léta. Tedy to, co tady bylo k vidění tak maximálně v časopisech. A ta dáma v černém je nejpřesnější napodobenina Bettie Page, jakou jsem kdy viděla.
OdpovědětVymazatV USA to takto bylo. Hedvábné šátky, nylonové punčochy, jehlové podpatky. Začalo to na konci 40. let. A i to jsou malé hrůzy totality - odporné materiály a děsivé střihy. Ve Francii se chodilo k Diorovi, v Čechách na Pankrác.
OdpovědětVymazat
OdpovědětVymazatTak jsem si najela na obrázek Bettie Page - hm, na to, že jsem tu dámu doteď neznala se nemusím za okomentování tady té její napodobeniny stydět. Podprsenky neměla kulaté, ale ony špičaté "stany". A podpatky hodně vysoké, ale ne jehly. Ty boty, co má napodobenina, nemají s padesátými léty nic společného. Její kalhotky neměly vykrojené nohavičky. Pravda, na některých fotkách nemá podvazky, ale i ty punčochy mají do oné napodobeniny hodně daleko. Moje maminka sice nebyla americká modelka, ale to, co se nosilo v padesátých letech u nás, to v podstatě střihově takový rozdíl nebyl. Teda pokud se žena snažila oblékat podle módy a měla k módnímu oblečení přístup.. Teprve nedávno jsem darovala pro radost vlněný francouzský konfekční kostýmek, který si maminka koupila v práci.I tehdy se daly takové věci sehnat, pokud člověk pracoval u zdroje. Už se do něho nevejdu a dcera jej nechtěla. Nosila ho maminka, nosila jsem ho já i moje dcera. Sice již jen na retro večírek, ale byla jedna z mála, co měla na sobě originál z Francie a ne doma ušitou napodobeninu. Zůstal mi jen na památku černý klobouček. Ten bude možná z Pankráce, ale to mi nevadí. Hlavně je to originál a ne na koleně spíchlá napodobenina.
Omlovám se, opravdu mi nedošlo, že je to o americké módě. To, co se nosilo v Americe samozřejmě mohu znát jen a jen z fotek. I tak se domnívám, že to, co se nosilo v puritánské Americe v padesátých letech doopravdy, nemá nic společného s tím, co si oblékala na lechtivých fotkách ona modelka. Je to jako dnes. To, v čem se fotí modelky tohoto odvětví se nedá srovnávat s tím, co se nosí doopravdy. Ani v Americe, ani v Paříži, ani u nás. Jednou se bude jako retro ukazovat fotka Dolly Buster. S tím, co bylo módní v její době to však nebude mít nic společného. Opravdová dámská móda a móda v tomto odvětví nikdy nešly dohromady. Ba naopak. Inspirace v oblékání z těchto kruhů, byla vždy známkou pokleslého vkusu. Ale ono to tady vlastně bylo původně o puntíkách......
OdpovědětVymazatSe článkem vesměs souhlasím. Ovšem třeba co se týče punčoch, nevidím nic špatného na použití dnešních materiálů a popřípadě i samodržících. Samozřejmě, jednalo-li by se o autentickou dobovou přehlídku, tak prosím, pak čím víc dobovosti, tím lépe. Avšak v případě, že jde pouze o "dobovou" akci, opravdu nevidím problém s ne zcela dobovými punčochami. Sama chodím často na dobové akce ve stylu 30. a 40. let, v originálních šatech i doplňcích, ale při představě takového dobového spodního prádla se mi nedělá příliš dobře - a konečně kde také shánět nepoužité. Taktéž to s tím šátkem se mi úplně nezdá. Ten na fotografii je jistojistě špatně použitý, ale viděla jsem spoustu elegantnějších verzí turbanů i jinak uvázaných šátků na autentických fotografiích z padesátých let. A konečně si nemyslím, že 50's byla nejelegantnější dekáda minulého století, to je ale pouze věc názoru...
OdpovědětVymazatJsou různé cesty a samozřejmě různé pohledy. Výše viz názor od Magdy, že co není dobový originál, je fuj. Každopádně zrovna nylonky a dobové prádlo se zase dělá, viz http://www.whatkatiedid.com/en_eu/products/170-seam-free-nylons.
OdpovědětVymazatAch, to jsem ani nevěděla. Děkuji za tip!
Vymazat