pondělí 2. února 2015

Nylonky – punčochy, které stojí za vlastizradu

Na začátku 20. století byly takřka všudypřítomné černé vlněné punčochy, občas ozdobené vyšívanými vzory na lýtkách, ovšem na počátku let dvacátých už každá mladá dívka s mikádem a třásněmi okolo kolen snila o hedvábí – hebkém, průsvitném a cenově naprosto nedostupném.
První pokusy vyrobit umělé hedvábí byly katastrofální a vyrobená „látka“ z umělých vláken mívala tendenci se sama vznítit. Nakonec ale tyto pokusy přinesly materiál, jemuž se už nemohlo stát, že by v nepříhodný okamžik vzplanul. Dostal název rayon (rajón) a jednalo se o ucházející náhražku originálu, ale zatímco se hedvábí lesklo, viskóza přímo zářila. Podnikavé dívky punčochy pudrovaly, aby třpyt zmírnily.
Roku 1924 začal profesor chemie Wallace Carothers s výzkumem chemické struktury polymerů pro svého zaměstnavatele firmu DuPont (E.I. du Pont de Nemours and Company), podnikajícím v kartáčovém průmyslu. Po deseti letech spolu se svým týmem vyvinul nové, vylepšené „umělé hedvábí“, nazvané nylon, jež bylo patentováno 16. 4. 1937 a zprvu se používalo k výrobě rybářských vlasců, chirurgických nití a zubních kartáčků.
První nylonové punčochy byly představeny v březnu roku 1939 na New York World´s Fair a první skutečný prodej se uskutečnil v sídle firmy DuPont dne 24. 10. 1939. Všech 4000 párů bylo prodáno za 3 hodiny (a není divu, byl to splněný sen všech žen); v květnu 1940 pak bylo prodáno již 5 milionů páru nylonových punčoch.

Bohužel pro zástupy krásných dam byl nylon strategickým materiálem pro výrobu armádních stanů a padáků, takže po vstupu USA do války punčochy z pultů zmizely; a po přerušení obchodních styků s Japonskem po náletu na Pearl Harbor z trhu prakticky zmizelo i importované hedvábí a návrat k bavlněným punčochám byl nevyhnutelný. Stesk po „nylonkách“ byl tak velký, že vláda USA posléze umožňuje strategickou výrobu pro špiónské účely (za nylonové punčochy byla žena tehdy schopna zradit i vlastního manžela) a do britské armády byly ženy rekrutovány mimo jiné se slibem, že v armádě se nylonky fasují.
Nicméně podnikavé dámy a kosmetické firmy řešení našly. Dáma si mohla nechat ve speciálním kosmetickém salónu nohy natřít barvou a šev nechat namalovat. Mohla si také v drogerii zakoupit obdobu dnešních Air Stockings a šev mohla namalovat kamarádka. Když už ani na to peníze nezbývaly, natíraly si ženy nohy hnědým barvivem, získaným z obdoby masoxu a firmu Max Factor přišla s vychytávkou, jak si každá dáma může namalovat svůj šev sama.

Po válce a zrušení  úsporných opatření se ženy až do vynálezu minisukně mohly z punčoch těšit neomezeně a tyto byly vyráběny s různě zdobenými tzv. „kubánskými patami“ a následně i v různých barvách.

Na závěr několik technických poznámek:
  1. Nylon NENÍ silon – nylonové punčochy jsou nepružné, tedy z výroby tvarované na nohu a na podvazkovém pásu musí být hodně natažené, aby se na kolenou a kotnících nekrčily.
  2. Dnes tolik adorovaný šev nevydržel celou éru fifties, protože šev byl vlastně z nouze ctnost, kdy se punčochy vyráběly na plochém pletacím stroji a švem se sešívaly – přechodem na kulatý stroj se šev ztrácí.
  3. Punčochy se zapínaly na podvazkový pás se 6 podvazky, přičemž šestý podvazek (nebo třetí na každé noze, chcete-li) se zapíná přímo nad šev, aby tento byl zcela rovně. Koneckonců, na té punčoše je přímo v tomto místě dírka.
Ať tak nebo tak, punčochy se švem jsou dnes jedním ze základních kamenů správného vintage look.

Žádné komentáře:

Okomentovat