REBELOVÉ BEZ PŘESTÁNÍ - vintage móda ulice Part. 2

Módní subkultury, které byly fyzické utlačovány, jsme si probrali již minulý týden u zooties a zazou. Tak dnes se na to podíváme z druhé strany - vítejte ve světě násilí a rváčů (ale opravdu hodně stylově oblečených).
TEDDY BOYS
Zatímco v USA v 50. letech mladíci oblékali široké kalhoty a plandavá saka ve stylu zoot suit, v Londýně se začal šířit kult tzv. "teddy boys", kteří se inspirovali u dandyů edvardovské éry ("Teddy" je zkrácená verze jména Edward, v tomto případě Edward VII.).  Převážně mladí muži s kořeny v dělnické třídě vysedávali v mléčných barech, kde z jukeboxů poslouchali novou americkou hudbu - rock'n'roll. Pro tuhle nastupující generaci nebyl styl otázkou svátečních příležitostí, nýbrž každodenní
nutností zahrnující školu i práci.

 Klasický úbor londýnských teddy boys

K subkultuře se hlásili také tím, že peníze byli ochotni utratit v některém z trendy obchodů na londýnské ulici Saville Row, kde
nejlepší krejčí šili na míru. Oblíbili si tmavá saka se zdobnými límci a volnými kapsami, tkaničkové kravaty, vysoko posazené trubkovité kalhoty, z nichž vyčuhovaly barevně výrazné ponožky a semišové boty do špičky. Na vlasy patřila silná vrstva pomády tvarující výraznou patku.
Dívky, tedy Teddy Girls nebo také tzv. Judies chodily oblékané velmi podobně.

Teddy girl s typickou broží s kamejí na stužce

Poslouchali hudbu protivící se jejich rodičům, chovali se divně a občas násilně. Subkultura nejprve spíše módní se navíc začala politizovat pod vlivem myšlenek sira Oswalda Ernalda Mosleye, zakladatele Britské fašistické unie, kterou po druhé světové válce nahradila strana Union Movement. Podle Mosleye byli pro tradiční bílou dělnickou třídu, z níž většina teddy boys pocházela, největší hrozbou imigranti z Karibiku. Mosley hlásal: Británie musí zůstat bílá! Mezi teddy boys požadavek silně rezonoval. Mosleyova rétorika dokázala v subkultuře spojené stylem, původem a zvyky vyvolat sjednocující pocit ekonomického ohrožení. Rasistické napadení jamajského páru v  Notting Hillu 20. srpna 1958 rozpoutal vlnu nepokojů ještě týž večer na čtyři sta násilníků, vesměs oháknutých ve stylu teddy boys, řičelo ulicemi a útočilo na přistěhovalce a jejich domy. Nepokoje skončily 5. září 1958 velkým zatýkáním a exemplárními tresty, které zájem o subkulturu teddy boys zchladily.

Subkultura teddy boys se na britských ostrovech znovu objevila koncem sedmdesátých let; to už její původní příslušníci dosáhli věku rodičů. Idoly "druhé generace" teddy boys zůstávali Elvis Presley či James Dean, ale došlo na inovace: styl byl obohacen
o výrazné barvy, o inspiraci glam rockem a populárním televizním seriálem Coronation Street. Původní nesnášenlivost k imigrantům teď vystřídalo vymezování se proti šokujícímu punku. Ze subkultury, která na konci padesátých let symbolizovala "úpadek Británie", se díky interpretačnímu překódování v médiích stal opak: kultura, která Británii zmítané nezkrotnými punky poskytuje naději a budoucnost. "Špatné" se v novém kontextu a ve změněné situaci stalo "správným". Dobrý přepólování :-)

Pokud vám oblečení teds připadá povědomé, tak jste se možná pozastavovali nad oblečením gangu ultranásilníků v Mechanickém pomeranči Stanleyho Kubricka, kterého při vytváření filmových kostýmů oblečení teddy boys výrazně inspirovalo.

Malcolm MacDowell, A Clockwork Orange, 1971

Pokud chcete vědět ještě víc, tak opravdu vymazlené stránky o teddy boys jsou zde: www.edwardianteddyboy.com/

MODS
Vynořili se na počátku 60. let v kavárnách a jazzových klubech Londýna. Styl, se kterým přišli, byl zaměřen právě proti starosvětským teddy boys. Mods bylo zkratkou pro modernisty. V té době se zdálo, že gentlemani jsou na vymření a najednou tu byl někdo jakoby přesně vystřižený podle brummellovské tradice (o dandym na královském dvoře Jiřího IV. Georgesovi
Brummellovi si povíme příště).

Vzhled mods byl mezinárodní - nosili italské obleky s krátkými kalhotami rovného střihu, jež odhalovaly kotník a krátkými saky, která doplňovala sněhobílá košile, úzká vázanka a špičaté boty zvané winkle pickers. Jezdili na skútrech značky Vespa nebo Lambretta.

Winkle - pickers

Dívky se přizpůsobovaly chlapcům. Oblékaly se tak do úzkých kalhot a krátkých sak, šusťáků, punčoch beze švu a špičatých bot s dýkovitými podpatky. Vlasy nosily hladce sestříhané s účesem podle slavného kadeřníka Vidal Sassoona.

Základní dynamikou subkultury se přitom stal kompromis - odstřihnout se od rodičů a vyjádřit vlastní autonomii, ale zároveň se hlásit ke kořenům a tradicím kultury rodičů. A samozřejmě taky si pořádně užívat života. Na večírcích, které si získaly oblibu především v městech na severu Anglie, rostla obliba amfetaminů. Urychlovací drogy pomáhaly tanečníkům udržet energii
pro zběsilé tance připomínající pozdější breakdance. Dexedrinem nabuzení mods neměli daleko k násilí; utkávaly se mezi sebou jednotlivé party, avšak za úhlavní nepřátele byli považováni rockeři, kteří vyznávali rock'n'roll a holdovali hlučným motorkám. Mods symbolizovali město, rockeři venkov. Zprávy o násilných střetech plnily noviny zejména v první půlce šedesátých let. Podobně jako dříve teddy boys, média obě skupiny předem odsuzovala, psala o morální šířící se napříč Británií.

Policisté zasahují při střetech mezi mods a rockery, Brighton, Británie, květen 1964

Mods se pochopitelně vymezovali i proti hlavnímu proudu. Inspirace r'n'b v podání The Beatles či Rolling Stones pro ně byla nedostatečná a postrádali u nich autenticitu. Manažer The Beatles Brian Epstein přitom právě na průvodních znacích stylu mods v roce 1962 postavil kapele novou image. Tím však předznamenal konec zlaté éry celé této subkultury - i mods byli vstřebáni hlavním proudem.
Styl mods si znovu získal oblibu v 80. letech během postpunkové éry, kdy světlo světa spatřily subkultury jako novoromantici, Rude Boys či Rockabilly.
Tak jak to máte? Nenávidíte víc přistěhovalce, punkery nebo rockery? Sametové sako nebo špičaté boty? Já osobně hlasuji pro mods; přece jenom je mi kratší sako a moderní jazz bližší.